Vzdělávání se nesmí zastavit
Čtvrtek 29. 10. 2020, Michaela Šojdrová
Tento článek vyšel v tištěné verzi přílohy Katolického týdeníku Křesťan a Evropa 27.10.2020.
Druhá vlna pandemie a znovu distanční výuka. Máme více zkušeností, ale vybavení škol digitálními technologiemi stále chybí. Proto považuji pomoc z fondů EU za nezbytnou.
Dělat v pyžamu test z matematiky nebo sledování přednášky na gauči v teplákách jsou zdánlivé výhody distanční výuky či práce z domova. Řada škol u nás i ve světě dělá všechno pro to, aby se úroveň studia nezměnila navzdory pandemii. Studenti chodí virtuálně do stejných tříd, dělají stejné domácí úkoly, dostávají instrukce, jak si zorganizovat čas, aby domácí výuka byla produktivní. Učitelé na gymnáziích začali zapisovat do třídních knih online absenci a zahraniční univerzity vydávají pokyny i k tomu, jak se na online výuku vhodně oblékat.
Využívání digitálních technologií ve vzdělávání není bez problémů. I proto jsem v rámci frakce Evropské strany lidové v Evropském parlamentu iniciovala diskusi o budoucnosti vzdělávání v digitální době. Velmi rychle jsme dosáhli shody na konkrétních opatřeních, která se dnes dotýkají každého z nás. Není na co čekat.
Polovina studentů má s online výukou problémy
Už dnes víme, že 65 procent letošních prvňáků bude díky novým technologiím dělat práci, která dnes ještě neexistuje. Organizace O S N pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO uvádí, že 1,5 miliardy dětí, žáků a studentů během pandemie nemohlo chodit do školek, škol a univerzit. Plošné uzavíráni škol ovlivnilo 70 procent světové populace. A téměř polovina studentů ze zavřených škol měla problémy s online výukou. Podle některých ekonomů hrozí, že žáci dotčeni zavíráním škol mohou mít v budoucnu až o tři procenta nižší příjmy oproti normálu. Pandemie odhalila rozdíly v úrovni digitalizace školství i v rámci EU. Ze zjištění České školní inspekce víme, že i žáci našich škol měli v některých oblastech velké problémy, a pro některé to dokonce znamenalo úplné přerušení výuky na déle než dva mě sice. Důvodem většinou bylo, že neměli počítač, připojení či zájem. Také proto se v České republice distanční výuka stala v krizových situacích povinnou. Ale co když žák opravdu nemá doma vhodný́ počítač nebo připojeni? Starostka Peček na sociálních sítích zveřejnila prosbu o zapůjčení starších počítačů či tabletů nebo vznikl projekt Počítače dětem, který́ je příkladem spolupráce veřejného a soukromého sektoru.
Pomoc od státu i EU
Konstruktivní přístup lidí v první linii je inspirující, ale tady je na místě pomoc státu a také Evropské unie. Trh se vzdělávacími technologiemi rostl ještě před pandemií a distanční výuka je velkým povzbuzením k jeho dalšímu růstu a inovacím. Je třeba najít způsob, jak přístup k digitálním technologiím zajistit pro všechny. V programu Evropské lidové strany pro vzdělávání proto navrhujeme zajistit digitální vybavení a vše potřebné ke kvalitní online výuce z prostředků Evropské unie. Konkrétní programy, které by měly pomoci školám a žákům s vybavením počítači, tablety, výukovým softwarem nebo s připojením k internetu, právě procházejí schvalovacím procesem. O d 1. 1. 2021 bude možné opět využívat strukturální fondy EU, Nástroj pro propojení Evropy (CEF) nebo nově balíček na podporu oživení po krizi covid-19.
„Vycestovat" online
Školy mohou i v karanténě dále využívat program Erasmus, který́ je známý hlavně jako možnost vycestovat za studiem do zahraničí. Teď se přechod·
ně také přesunul online. Nedávno jsem se setkala s jeho účastníky, žáky středních školy z Ostravy, Španělska, Itálie a Švédska, prostřednictvím online konference. Ani pandemie nezastavila rozjetý projekt, který́ pro tyto mladé lidi znamenal nenahraditelnou zkušenost. Proto také v Evropském parlamentu prosazujeme, aby v příštích sedmi letech bylo více prostředků pro více žáků a učitelů. V rozvoji digitální gramotnosti a etického přístupu k digitálnímu obsahu je klíčová role učitelů a škol. Současná krize je proto vyzvou i příležitostí k pozitivní změně. Učitelé musí být vybaveni a připraveni na distanční výuku, stejně jako žáci. Aby tomu tak bylo, musí se stát digitální technologie organickou součástí i běžné, prezenční výuky.
Dnes nám chybí Jan Amos Komenský́, který́ by nám ukázal cestu, jak s dětmi pracovat ve ztížených podmínkách. Nebojme se, ve stopách jeho dědictví, pustit do nového dobrodružství.
