Revize audiovizuální směrnice – Season 1 Episode 5: Postavení regulačních orgánů
Čtvrtek 23. 3. 2017,
Názorová pluralita a s tím související nezávislost médií jsou jedny ze základních atributů moderní demokracie. Tohoto okruhu se dotýká rovněž audiovizuální směrnice, která usiluje o vzájemnou spolupráci Evropské komise a orgánů dohledu nad rozhlasovým a televizním vysíláním jednotlivých členských států. Zatímco znění současné směrnice je v tomto ohledu spíše kusé (směrnice zřídila kontaktní výbor při Evropské komisi, který se skládá ze zástupců orgánů dohledu a zástupce Komise a má čistě konzultační a poradní funkci), návrh revize směrnice o AVMS jde mnohem dál.
V novém znění článku 30 směrnice a doplněném článku 30a Evropská komise zavádí jasnou povinnost členských států zaručit nezávislost svých regulačních orgánů v oblasti audiovize. Mimo jiné usiluje o to, aby regulační orgány byly právně a funkčně nezávislé na jakémkoli jiném veřejném či soukromém subjektu, aby vykonávaly své pravomoci nestranně a transparentně, aby měly samostatný veřejný rozpočet nebo aby nevyžadovaly ani nepřijímaly pokyny od jakéhokoli jiného subjektu ve vztahu k výkonu svých úkolů. Návrh rovněž posiluje postavení ředitele a členů vnitrostátního regulačního orgánu, které nelze účelově odvolat. Členy a ředitele lze odvolat pouze v případě, že již nesplňují podmínky požadované pro výkon jejich povinností, které jsou předem - transparentně - stanoveny ve vnitrostátním právu. Rozhodnutí o jejich odvolání musí být dále zveřejněno a náležitě odůvodněno.
Ve světle nedávných událostí v Polsku, kde je nezávislost médií účelově podkopávána, a ve světle dalších evropských předpisů upravujících požadavek silné nezávislosti regulačních orgánů (například nezávislost úřadů na ochranu osobních údajů dle nového nařízení GDPR), považuji za logické, že je nezávislost regulačních orgánů v oblasti AVMS akcentována.
Návrh dále upravuje roli tzv. ERGA - skupiny evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby, která má obecně pomáhat kontaktu národních regulátorů s Evropskou komisí a má tak zaručit pro Evropskou komisi kontakt s „národní realitou“.
Když návrh Komise doputoval do Parlamentu, byl i v této oblasti zpravodajkami pozměněn. Kolegyně například vyškrtly požadavek právní nezávislosti regulátora na jakémkoli veřejném či soukromém subjektu nebo i výše uvedený požadavek na odvolání členů či ředitele národního regulátora pouze za předem stanovených zákonných podmínek. Požadavek na separátní rozpočet regulátora rovněž není v textu zřetelně uveden.
Zpravodajkám se také očividně nelíbí návrh Komise dát expertní skupině evropských regulátorů založené v roce 2014 Evropskou komisí pod hlavičkou ERGA větší pravomoci. V kompromisních pozměňovacích návrzích zpravodajky spíše staví ERGA na rovinu s kontaktním výborem, sestaveným ze zástupců národních vlád a čtyř poslanců Evropského parlamentu.
Podporuji maximální nezávislost regulačních orgánů, ale zároveň se domnívám, že jde o pravomoc členských států, které tyto orgány zřizují, jaká pravidla pro jejich fungování stanoví. Domnívám se, že na evropské úrovni bychom měli usilovat spíše o koordinaci než o regulaci, proto stanovisko zpravodajek podporuji a považuji navržený kompromis za přijatelný.
