Ochota přijímat uprchlíky se odvíjí od akceschopnosti orgánů EU
Středa 24. 2. 2016,
Poslankyně Michaela Šojdrová se na středečním plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu vyjádřila v rámci tzv. jednominutových projevů k dalšímu vývoji v otázce přijímání uprchlíků do Evropy a řešení migrační krize. Jako klíčovou pro zachování důvěry občanů vidí akceschoponost Unie problémy řešit rychle a důsledně.
Ještě před několika měsíci jsme byli přesvědčováni o tom, že hlavním nástrojem řešení migrační krize jsou relokace a kvóty. Nyní se pozornost přesunula k vnější hranici a Turecku, což je jistě logické a správné. Stále však řešení nevidíme a minulý summit Evropské rady nám jej bohužel nenabídl. Dobrou zprávou je, že se do celé věci vložilo NATO a převzalo část odpovědnosti za bezpečnost námořní hranice.
Česká republika byla mezi těmi zeměmi, které relokační kvóty nechtěly a argumentovaly tím, že přijímání uprchlíků musí být dobrovolné. Systém kvót byl přesto schválen, ale - zdá se - příliš nefunguje. Naše země je připravena svému závazku dostát, ale nikdo nám žadatele o azyl nepřiděluje.
Mezitím přijímáme uprchlíky sami, byť v řádově menší míře než Německo a jiné země. Sama jsem se např. podílela na projektu křesťanské nadace, která v Česku zajistila azyl pro 153 iráckých křesťanů prchajících před islamistickým terorem. Je to sice malé číslo, ale jsou to konkrétní lidé, rodiny, děti, které nyní osobně znám, a jsem moc ráda, že jsem mohla přispět k jejich záchraně. Ano, v naší zemi se ozývají xenofobní a nenávistné hlasy, ale četná jsou i gesta solidarity a pomoci. Lidé jsou ochotni pomáhat, ale nesmí se cítit sami ohroženi.
Platí zde jednoduchá rovnice. Čím důslednější a rychlejší bude konání evropských orgánů při řešení této krize, tím větší bude ochota uprchlíky přijímat, a to jak na úrovni státních orgánů a samosprávy, tak u jednotlivých lidí.
