Kulturní dědictví je zdrojem růstu a mělo by takto být chápáno a podporováno
Středa 17. 2. 2016,
V Bruselu v sídle Stálého zastoupení České republiky při EU byla zahájena výstava představující dvanáct českých památek zapsaných na Seznamu světového kulturního dědictví. Akci slavnostní vernisáží zahájila spolu s českým velvyslancem v Belgii Jaroslavem Kurfürstem europoslankyně Michaela Šojdrová. Ta ve své úvodní řeči zdůraznila nejen význam organizace UNESCO a její sedmdesátileté trvání, ale i obecnější význam kulturního dědictví a kultury pro lidskou společnost.
"Dnešní výstavou si připomínáme významnou událost, kdy byla v roce 1945 založena Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu – UNESCO. V loňském roce tedy uplynulo od jejího založení 70 let.
Ráda bych však připomněla výročí o něco mladší, pro Českou republiku však klíčové. Před 25 lety, v roce 1991 náš stát ratifikoval mezinárodní Úmluvu o ochraně světového kulturního dědictví a od té doby se podařilo zapsat na Seznam UNESCO již celkem 12 míst z celé České republiky. A právě těchto 12 světových skvostů představuje výstava, kterou dnes v sídle Stálého zastoupení ČR při EU otevíráme a za jejíž organizaci chci poděkovat Českému centru, zastoupení našich regionů, velvyslanectví ČR v Belgii i Stálému zastoupení.
Máme být na co hrdí. Vždyť naše země je aspoň v tomto ohledu skutečnou velmocí a na Seznamu světového kulturního dědictví patří mezi prvních třicet nejbohatěji zastoupených zemí. Jen pro zajímavost uveďme, že v roce 2015 bylo na celém světě na všech pěti kontinentech dohromady 1031 kulturních a přírodních památek, z toho 12 kulturních v České republice. To znamená, že na maličkém území českých zemí se nachází nyní zhruba jedno procento Světového dědictví UNESCO.
Pavel Tigrid kdysi řekl, že památky jsou naším mořem. Je tomu skutečně tak. Potenciál našeho kulturního dědictví je obrovský a počet zapsaných památek UNESCO je toho důkazem. A to bych mohla ještě zmínit ty, které o zapsání usilují, což jsou většinou nadnárodní nominace. Například ta, která by spojila naši zemi i s Belgií a dalšími evropskými městy v podobě významných lázeňských lokalit.
Památky přispívají rozvoji cestovního ruchu, zaměstnanosti i rozvoji samotných míst po stránce estetické, společenské či občanské. Sama mohu mluvit za Kroměříž, kde žiji. Zapsání zámku a zahrad na seznam UNESCO vedlo k velikému rozvoji města i celého regionu a na místě působí i klub UNESCO Kroměříž, který je tvořen z velké části nadšenci a podporovateli z řad místních.
Obnova a udržení památek a nejenom těch prestižních se však neobejde bez peněz. A musíme si otevřeně říci, že bez finančních zdrojů z Evropské unie by byla jejich obnova velice zdlouhavá, ne-li nemožná. V období 2007 - 2013 byla takto obnova kulturního dědictví podořena šesti miliardami korun. Právě zde, v centru evropského dění je vhodné si to připomenout.
Například v Kroměříži doputovalo na obnovu z evropských fondů na 400 milionů korun. A z vlastní zkušenosti mohu říci, že se investice do kulturního dědictví vyplácí ekonomicky i společensky. Těší mne, že na památky UNESCO myslí také české ministerstvo kultury, které od roku 2008 vypisuje zvláštní program na jejich podporu v podobě vědeckovýzkumných aktivit prohlubující jejich poznání, propagaci či edukaci.
Je dobrou zprávou, že zástupci památek UNESCO, které mají i u nás různou vlastnickou strukturu, navzájem spolupracují. Roku 2001 například vznikl svazek měst a obcí s názvem Sdružení České dědictví UNESCO. Byla bych ráda, aby se spolupráce v oblasti památkové péče ještě více prohlubovala, a to nejen na domácí, ale i evropské úrovni.
V září minulého roku schválil Evropský parlament zprávu o podpoře hmotného i nehmotného kulturního dědictví v EU. Coby místopředsedkyni výboru CULT se mi podařilo uplatnit ve zprávě řadu návrhů, z nichž jedním z nich je právě podpora větší mobility manažerů kulturních památek. V rámci tohoto „památkářského Erasmu“ by například ředitel krajské galerie mohl sbírat zkušenosti v některé z významných evropských galerií a správce Mont-Saint-Michel by zase mohl například sekundovat kastelánovi některého z českých či moravských zámků. Pevně věřím, že tato představa se v budoucnu dočká svého naplnění!
Parlamentem přijatá zpráva jako celek ukazuje na skutečnost, že kultura jako taková má nesmírně velký význam nejen pro naši identitu či volný čas, ale také ekonomiku a vzdělávání. Kulturní dědictví je zdrojem růstu a mělo by takto být chápáno a podporováno. Pokud jsou památky živé svým obsahem, mohou navíc skvěle posloužit ke vzdělávání mladších generací, což považuji za skutečně významné právě v dnešní době. Kultura je totiž velmi širokým pojmem a zahrnuje do sebe i modely vzájemného lidského soužití a interakce. Vlastní kultura také určuje schopnost vzájemného dialogu a obohacování se napříč civilizačními rozdíly. V dnešní i budoucí Evropě se bez takového přístupu a mezikulturního dialogu patrně jen těžko obejdeme, bez ohledu na aktuální bezpečnostní situaci a způsobu jejího řešení.
Přeji proto nám všem více kultury hmotné i nehmotné, kultuře pak podporu, kterou si skutečně zaslouží, neboť je základem lidství a výstavě připomínající to nejlepší z naší hmotné kultury pak spokojené a obohacené návštěvníky!"
Výstava "České památky UNESCO" bude umístěna v prostorách Stálého zastoupení ČR při EU v Bruselu po dobu jednoho měsíce počínaje slavnostní vernisáží v úterý 16. února. Poté bude představena i v několika dalších belgických městech.
Na přípravě výstavy se podílelo Velvyslanectví České republiky v Belgii, Stálé zastoupení ČR při EU, České centrum v Bruselu, agentura CzechTourism a bruselská zastoupení českých a moravských krajů.
