Bude nová zemědělská politika spravedlivější?
Čtvrtek 29. 10. 2020, Michaela Šojdrová
Tento článek vyšel v tištěné verzi přílohy Katolického týdeníku Křesťan a Evropa 27.10.2020.
Společná zemědělská politika EU má zaručit bezpečné a dostupné potraviny, ochranu krajiny a rozvoj venkova. Má podpořit zemědělce v jejich boji s dopady klimatických změn, má jim pomoci v zavádění nových šetrnějších přípravků na ochranu rostlin, ve zlepšení životních podmínek chovaných zvířat a v zavádění inovací, včetně digitálních technologií.
Aby bylo více potravin
Společná zemědělská politika (SZP) je jednou z nejstarších politik EU. Začala fungovat v roce 1962, aby po více než deseti letech nedostatku potravin po druhé světové válce pomohla zvýšit zemědělskou produkci, zajistila potraviny, ochránila kvalitu života zemědělců a stabilizovala trh při zachování přiměřených cen pro spotřebitele.
Každý členský stát má za úkol zodpovědný dohlížet, aby příjemci dodržovali společná pravidla. Každých sedm let se SZP obnovuje. EU dnes na SZP vydává téměř 40 procent svého rozpočtu.
Nová SZP má být zavedena v roce 2021 (ale je možné, že covid-19 posune začátek až na rok 2022). Musí se vyrovnat s novými výzvami, které představila Evropská komise, zejména pokud jde o směřování ke klimatické neutralitě v roce 2050. Jedním z cílů je pokles používání nebezpečných pesticidů a antimikrobiálních látek na polovinu do deseti let nebo rozšíření ekologického hospodaření na 25 procent zemědělské půdy. Nejde o samoúčelná opatření. Je to reakce na stále větší zájem spotřebitelů o kvalitní potraviny. Nová politika směřuje k udržitelnému hospodaření a podpoře rodinných farem, které jsou zárukou života na venkově.
Reforma společné zemědělské politiky
Společná zemědělská politika je dnes důležitější než kdy jindy. Zemědělci se dnes potýkají jak s dopady klimatických změn, tak s pandemií COVID-19.Zemědělci se ve všech členských státech obávají ztráty konkurenceschopnosti vůči levnějším dovozům. Proto tlačí na spravedlivější financování, snižování byrokracie a ochranu před zneužíváním dotací.
Nová zemědělská politika je postavená na odměňování aktivních zemědělců, kteří hospodaří udržitelně a rozvíjí aktivity na venkově. Zemědělce, kteří na půdě skutečně hospodaří bychom neměli zatěžovat administrativou, která je brzdí v práci.
Na podnět Asociace soukromého zemědělství ČR jsem navrhla, aby každému farmáři s dotací do 5000 EUR ročně byly peníze vyplaceny bez byrokratických podmínek.
Kdo dostává nižší dotace?
Z pohledu českého zemědělství je to nižší celková dotace ve srovnání s některými staršími zeměmi EU. Země jako je Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko dostávají nižší dotaci. Tento stav existuje od našeho vstupu do EU a měl své důvody i s tím, že se předpokládala rychlejší konvergence/ sbližování těchto plateb. Po 16 letech v EU dosahuje Česká republika na 90 procent podpory na 1 ha ve srovnání s průměrem v EU. Z tohoto důvodu jsem navrhla spolu s kolegy z těchto zemí, aby i nadále platila možnost přechodné národní podpory, která pomůže i České republice dorovnat dotace pro zemědělce na průměr EU a tím zabezpečit, aby byli konkurenceschopní.
Další změna, o kterou usiluji je zamezení příjmů dotací, určených pro malé a střední podnikatele, do rukou oligarchů a velkých vlastníků půdy. Příkladem je České zemědělství, které hned na první pohled vyčnívá velikostí zemědělských podniků. Jejich rozloha je v průměru 130 ha, což je nejvíce v EU. Z přímých plateb, které jsou udělovány na počet hektarů, zatím nejvíce čerpají velké podniky. Pouze 27 největších subjektů odčerpává z dotací více než 204 milionů eur ročně, což je čtvrtina dotací určená pro malé a střední zemědělce. Tím výrazně snižují jejich příjmy. Stejnému problému čelí i další země v EU a proto je nutné řešit jej na celoevropské úrovni. Jde o ochranu peněz a zájmů daňových poplatníků.
Omezení Oligarchů
Spolu s 41 dalšími poslanci jsem předložila pozměňovací návrh, který zamezí oligarchům, aby čerpali extrémně vysoké dotace ze Společné zemědělské politiky. Na plenárním zasedání byl přijat náš návrh, aby žádný zemědělský subject nemohl čerpat více než 500 000 eur ročně. Nesmíme dovolit, aby několik podniků odčerpalo desítky milionů eur ročně na úkor tisíců farmářů. Tyto prostředky by měly být rozděleny mezi malé a střední podniky, které jinak budou postupně zanikat a hrozí tak další vylidňování venkova i omezení produkce našich domácích potravin a ekologického hospodaření.
