Zelená dohoda musí být pro zemědělce realistická a udržitelná
Středa 24. 5. 2023,
Zelená dohoda by nám měla poskytnout nadějné perspektivy do budoucna. Místo toho hrozí, že jen vyostří situaci ve venkovských komunitách a v jejich vztahu k EU a evropským cílům v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.
Rostoucí dluhy, žádný příjem a nedostatek uznání. To byly důvody, které přiměly 52letého francouzského farmáře Vincenta k tomu, aby si vzal život. Tak to řekl jeho příbuzný jednomu francouzském deníku. Ve svém dopise na rozloučenou Vincent napsal, že už nemá sílu bojovat.
Zemědělci jsou zoufalí; naštěstí ne všichni tak jako Vincent. Mnozí se však rozhodli vyjet do ulic se svými traktory. Vlny protestů proběhly ve všech koutech Evropy – naposledy ve Slovinsku, předtím v Nizozemsku, Francii, Belgii a Německu. Tvrdá ekonomická realita na zemědělce významně dopadá – zejména pak rostoucí úrokové sazby a ceny energií a hnojiv.
Jsou tu ale i nová ekologická opatření jako požadavky na omezení používání hnojiv a pesticidů, nebo na snížení rozlohy produkční půdy využívané zemědělskými podniky. Cíle zelené dohody (tzv. Green Dealu), které jsou propagovány v celé EU, nespravedlivě ukazují zemědělství jako problém a zemědělce jako znečišťovatele, kteří se brání pokroku. Vypadá to, že komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski s tím bohužel nehodlá nic dělat. Navzdory dlouholetému pokroku v oblasti snižování pesticidů, antibiotik a emisí, mají zemědělci pocit, že jim není nasloucháno a že nejsou respektováni. To se musí co nejdříve změnit.
Podporuji přechod na zemědělství šetrnější k přírodě, ale k celé věci je třeba přistupovat realisticky a udržitelně. Už dnes získávají zemědělci dotace jen pokud používají dobré zemědělské postupy – tedy ty které chrání pudu, vodu a biodiverzitu. Nove legislativní návrhy předložené komisí jsou dobře míněné, ale hůř připravené a našemu životnímu prostředí mohou spíše uškodit. S hromadícími se návrhy nových regulací zároveň výrazně stoupá byrokratická zátěž. Zelená dohoda by nám měla poskytnout nadějné perspektivy do budoucna. Místo toho hrozí, že jen vyostří situaci ve venkovských komunitách a v jejich vztahu k EU a evropským cílům v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti.
Evropané každý den pociťují vysokou inflaci, která roste kvůli zvyšujícím se cenám energií i potravin. Návrh nařízení týkající se například omezeni používání pesticidů by přitom produkci potravin v některých odvětvích snížil až o 30 %. V nejhorším případě by se v Evropě vyprodukovalo o 30 % méně jablek a oliv, o 23 % méně rajčat a o 15 % méně pšenice. Nižší produkce ovšem zvýší spotřebitelské ceny, aniž by to zemědělcům přineslo vyšší příjmy.
Také nařízení o obnově přírody by mohlo výrazně snížit množství zemědělsky využívané půdy. Jak moc, to nyní záleží na jednání v Evropském parlamentu a Radě. Levicové a liberální strany mezi sebou ale už teď soutěží o to, kdo nabídne víc. Komise prosazuje legislativu, aniž by skutečně věděla, jaké budou její sociální a ekonomické důsledky.
Ani některé mylné představy o zemědělství a životě na venkově nepomáhají zahrnout problémy zemědělců do plnění našich cílů v oblasti klimatu. Zemědělci přitom nejsou zastánci zastaralého zemědělství, naopak – zemědělství je jedním z technologicky nejvyspělejších odvětví Evropy. Pro snížení nezbytných výrobních vstupů se precizní zemědělství řízené satelitem stává spíše normou než výjimkou. Další mylnou představou je, že se zemědělci o změnu klimatu nezajímají. Žádné jiné odvětví přitom není tak přímo postiženo suchem, povodněmi a vlnami veder, které změny klimatu působí.
Rostoucí ceny potravin jsou významnějším faktorem inflace než vyšší náklady na energie. Snížení naší evropské potravinové soběstačnosti pomocí nových právních předpisů EU navíc zvýší naši závislost na dovozu ze zahraničí a zvýší i ceny pro občany. S Evropskou lidovou stranou proto uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zabránili tomu, aby tyto návrhy zákonů (v současném znění) vstoupily v platnost.
Nejdůležitější otázkou je, jestli chceme zachovat naše evropské zemědělství a produkci potravin těch nejvyšších bezpečnostních standardů, nebo zda chceme vyřadit naše zemědělce, abychom si koupili čisté zelené svědomí. Nepoučila se už Evropa ze všech průmyslových odvětví, která přesunula svou výrobu do Číny, protože to bylo levnější nebo zde příliš znečišťovala životní prostředí?
Pro nás v EPP je odpověď jasná: našich klimatických cílů můžeme dosáhnout pouze se zemědělci, nikoliv bojem proti nim. Pokud chceme zůstat nezávislí v produkci potravin, nadále vyrábět cenově dostupné a kvalitní potraviny a dosáhnout našich klimatických cílů, zemědělské podniky a prosperující venkovské komunity jsou pro Evropu v nadcházejících desetiletích klíčové.
Autory článku jsou Michaela Šojdrová, poslankyně Evropského parlamentu za Evropskou lidovou stranu (EPP) a členka Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Herbert Dorfmann, poslanec Evropského parlamentu za EPP a mluvčí strany ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, a Manfred Weber, předseda EPP v Evropském parlamentu. Text byl původně publikován na webu Euractiv.cz.
