Zastropování dotací dopadne na Agrofert, střední farmy se obávat nemusí
Středa 25. 11. 2020, Euractiv
Evropský parlament nedávno hlasoval o své pozici k reformě společné zemědělské politiky EU. Poslanci chtějí prosadit přísnější ekologické požadavky a také dotační stropy pro agrární holdingy. Nová pravidla by měla dopadnout i na Agrofert, potvrzuje v rozhovoru pro EURACTIV.cz europoslankyně Michaela Šojdrová.
V České republice se hovoří o evropské zemědělské politice zejména v souvislosti s dotacemi. Jaké jsou přínosy společné zemědělské politiky EU, když odhlédneme od dotací?
Je logické, že se debata vede okolo dotací. Evropská unie na jejich základě naplňuje své cíle, tedy aby byli evropští zemědělci konkurenceschopní, aby měli určitě sociální postavení, aby bylo jejich odměňování spravedlivé a aby mohli produkovat zdravé, kvalitní a finančně dostupné potraviny. Dotace jsou určitou odměnou pro zemědělce za to, že produkují kvalitní a dostupné potraviny. K těmto cílům se přidávají také požadavky na ochranu životního prostředí. Nároky na kvalitu potravin rostou, při produkci by ale nemělo docházet k poškozování krajiny, půdy, vody a biodiverzity.
Dotace jsou sice finančním nástrojem, ale jsou za nimi cíle, které jsou velmi prospěšné pro každého občana. Týká se to potravin, našeho zdraví a budoucnosti Evropy, naší krajiny a udržitelnosti produkce. Cíle jsou široké, náročné, ale ne nadarmo se EU chlubí tím, že máme nejvyšší standard kvality potravin a jejich bezpečnosti ve světě. To je něco, co si musíme chránit. Pokud by nebyla společná zemědělská politika, tak bychom nemohli hovořit o tom, že jsme tohoto standardu dosáhli.
Společná zemědělská politika se dotýká i sociálních aspektů. Usiluje o to, aby byli zemědělci vůbec ochotní v zemědělství působit a aby mladí lidé navazovali na tradici rodinných farem. Jsme si totiž vědomi toho, že mladých zemědělců nejen v ČR, ale i v celé Evropě ubývá.
Jakými způsoby chce EU motivovat mladé lidi k práci v zemědělství?
Na evropské úrovni je jasně řečeno, že stát musí podpořit mladé zemědělce do 40 let až čtyřmi procenty rozpočtu určeného na přímé platby. Souvisí to ale s podmínkami, které členské státy mladým lidem vytváří. Začátečníci v zemědělství se potýkají s mnoha problémy. Především je to nedostatek půdy, kterou by si mohli koupit, a pokud by si ji chtěli pronajmout, ceny jsou velmi vysoké. Setkala jsem se s tím i v České republice. Ti, co pronajímají půdu, jsou si vědomi evropských dotací a šponují ceny nahoru.
Jednou věcí je finanční podpora mladých zemědělců a druhou snižování byrokracie. Klíčová je dostupnost informací a metodická podpora, aby se mladí zemědělci rychleji zorientovali a nemuseli se prokousávat složitou byrokracií.
Jednou z dalších iniciativ je cena pro evropské mladého farmáře udělovaná Evropským parlamentem. Loni jsme iniciativu poprvé spustili i v ČR a již 10. prosince budeme vyhlašovat v rámci evropského kola i českého finalistu, zemědělce Stanislava Bízu ze Staroviček, zakladatele levandulové farmy. Díky této soutěži jsem se seznámila s desítkami mladých farmářů, kterým se navzdory náročným podmínkám daří. Snaží se prosadit a jsou úspěšní.
Mladou generaci motivují i nové možnosti v zemědělství, včetně důrazu na ekologické hospodaření. Když už mladí lidé pracují v zemědělství, často se zaměřují právě na ekologické postupy.
EU také podporuje modernizaci a využívání digitálních technologií. Navštívila jsem například mléčnou farmu mladého zemědělce na severu Moravy, který nám předváděl dojení s využitím umělé inteligence. Krávy samy chodily do automatu a nechaly se vyčistit a podojit, nebylo vůbec nutné je nějak organizovat. Je to sice drahý stroj, ale právě na něj lze využít evropské dotace.
České zemědělství je skloňováno zejména v souvislosti s velkými agrárními holdingy. V EU se nyní řeší tzv. zastropování dotací, tedy omezení podpory právě pro tyto velké podniky. Čeští zemědělci i vláda se však obávají, že to dopadne i na naše klasické zemědělská družstva. Jsou podle Vás takové obavy opodstatněné?
Evropský parlament schválil to, co původně požadovala i ČR, a sice že členský stát může rozhodnout, zda dotace zastropuje. Pokud stát redistribuje 12 procent přímých dotací na první hektary, vyváže se z povinnosti zastropování.
Podařilo se nám nicméně prosadit i takový strop, který je pro všechny povinný a ze kterého se nelze vyvázat, a to ve výši 500 tisíc eur v přímých platbách a milionu eur v druhém pilíři na investiční dotace. Strop ve výši 500 tisíc eur na naše střední podniky nedopadne.
Je pravda, že ČR dlouhodobě bojuje proti zastropování. Důsledkem je, že se tu nedaří restrukturalizace podniků, majetek se naopak koncentruje do větších a větších celků. Strop ve výši 500 tisíc eur, o kterém hlasoval Evropský parlament, se podle statistik Evropské komise týká 27 podniků, které nyní pobírají zhruba čtvrtinu celkové alokace přímých plateb. Společná zemědělská politika EU přitom byla od počátku zaměřena na podporu malých, středních a rodinných podniků.
Patří mezi zmíněných 27 podniků i Agrofert?
Ano. Nejde ale o to, zda je to Agrofert, nebo zda to jsou jiné podniky. Jde o princip.
Bez ekologických postupů si zemědělci na dotace nesáhnou
Nová společná zemědělská politika EU podle Vás myslí i na ekologii. Ochránci přírody jsou ale z pozice Evropského parlamentu zklamaní, očekávali ještě přísnější opatření. Myslíte si, že je tam ještě prostor pro zlepšení, co se ochrany životního prostředí týče?
První pilíř je rozdělen tak, že 30 procent půjde na ekoschémata, tedy na postupy, které jsou vyloženě spojeny s dobrou péčí o půdu, vodu, krajinu a zvířata. Dalších 10 až 12 procent se týká tzv. doplňkových plateb na specifické plodiny. Pak je tam 60 procent, které budou využity na přímé platby, čerpání této částky je ale přímo podmíněno dodržováním postupů, které jsou ve shodě s dobrou péčí o půdu, vodu a krajinu, a jsou povinné. Zatímco na 30 procent v rámci ekoschémat si může zemědělec sáhnout, pokud chce, u těch 60 procent přímých plateb jsou určité ekologické postupy povinné. Zemědělci budou například muset pět procent půdy ponechat ladem, což je jeden ze vstřícných kroků vůči ochraně půdy. Jsou tam i další podmínky, jako je snižování používání pesticidů nebo střídaní plodin.
Z hlediska tohoto formálního nařízení tedy nevidím další prostor pro zpřísňování. Upozorňuji, že máme v Evropě 27 zemí a všude jsou trochu jiné podmínky, v ČR se dokonce různí podle regionů. Prostor tkví spíše ve schopnosti jednotlivých farmářů se s tím vypořádat. Možnosti ke zlepšení jsou ve druhém pilíři, který se týká rozvoje venkova a kde jsou investice rovněž podmíněny postupy zdravými pro životní prostředí.
Jedno z hlavních ekologických opatření je podle mě již zmíněné zastropování. Strop 500 tisíc eur je nastaven hodně vysoko a mohl by se podle mě ještě snížit, ale ne tak, aby poškodil střední firmy. Tlak na podporu malých farem je z hlediska ekologie důležitý, protože malé a rodinné farmy hospodaří zodpovědně.
Co se týče kritiky od ekologických organizací. Porovnávali jsme stav, co platí dnes, s novou politikou. A ta nová je daleko přísnější. Příkladem je zmíněných pět procent půdy ladem, což je velmi důležité v boji proti erozi. Je tam také podpora výzkumu a využívání přípravků šetrných k přírodě, například z hlediska ochrany včel. Jsou tam zmíněny i ambice v oblasti ochrany biodiverzity, přírodních zdrojů a ekosystémů.
Vědecká obec požadovala, aby nařízení přímo odkazovalo na strategii Farm to Fork, na strategii EU pro biodiverzitu a na Green Deal. Jejich názvy tam sice přímo nejsou, neznamená to ale, že ta opatření chybí. Naopak, jsou přímo jeho součástí. Neodkazujeme jen na široké strategie, opatření pro posílení ekologického hospodaření jsou jednoznačně uvedena přímo v textu nařízení.
Zemědělci často nadávají na byrokracii spojenou s dotacemi, mohlo by se to po reformě zlepšit?
Pomoci by mohla podmínka tzv. aktivního zemědělce. Pokud bude zemědělec uznán za aktivního, nemusí již nic prokazovat, a zbaví se tak nadbytečné byrokracie. Doufám, že pozměňovací návrh, který ji zavádí, projde a bude schválen. V ČR se to týká až 17 tisíc zemědělců.
Dalším příkladem zjednodušení je zrušení dvojích kontrol v ekologických cílech. Pokud zemědělec splní ambicióznější cíl, například střídání pěti plodin, nebude muset dokazovat plnění méně náročných podmínek, jako je třeba střídání dvou plodin.
Nová opatření se týkají také nejmenších zemědělců, kterým stát může ulevit od byrokratické zátěže tím, že jim alokuje podporu 1 250 eur bez toho, aby museli plnit všechny administrativní podmínky. Je to ale závislé na činnosti členských států.
Reformovaná zemědělská politika mění systém ve prospěch kompetencí členských států. Na jednu stranu je dobře, že budou členské státy připravovat strategické plány podle svých potřeb a podmínek, na druhou stranu to má i svá rizika. Pokud bude ministerstvo zemědělství v rukou někoho, u koho jsou obavy ze střetu zájmů, důvěra v systém již nebude taková. Princip je tedy správný, státy budou moci hodně polevit v kontrolách, na druhou stranu je nutné, aby stát pracoval zodpovědně.
Kdy podle Vás začne fungovat nová zemědělská politika? Schválená zatím není, nyní se o ní vyjednává v tzv. trialogu. Schválený ostatně není ani evropský rozpočet…
Na stole je dohoda o finančním rámci na budoucí období a zemědělská politika zabírá zhruba 30 procent celkového rozpočtu. Oproti stávajícímu období se očekává mírný pokles, který ale bude doplněn z nového nástroje Next Generation EU (tzv. fond obnovy – pozn. red.). Celkový rozpočet bude ve výši 343 miliard eur, podpora je tedy uspokojivá. Teď ještě zbývá nastavit pravidla. EU již schválila přechodné období, bylo totiž jasné, že nová pravidla nestihneme do konce roku projednat a schválit. Přechodné období by mělo trvat jeden, případně dva roky, přičemž trend je prodloužit to na dva. Nová pravidla by tak platila až od 1. ledna 2023. Osobně toho lituji, myslím si, že nové nastavení bude lepší a mělo by začít platit dříve. Lobbing ze strany členských států, kterým do jisté míry vyhovuje status quo, je ale silný. Státy budou muset na nová pravidla reagovat, jsou tam jasně dané povinnosti, kterým se ale státy brání, například v oblasti ekologie. Odklad nové zemědělské politiky není podle mě šťastný, hlasovala jsem pro kratší přechodné období.
Lze předpokládat, že dohady o výsledné podobě nové zemědělské politiky potrvají zhruba půl roku. V polovině příštího roku bychom tak mohli o nové společné zemědělské politice konečně hlasovat. Členské státy pak budou mít rok a půl na přípravu.
Rozhovor vyšel púvodně na Euraktiv.cz 25.11.2020.
