Statečně za české zemědělce
Středa 1. 5. 2019,
Když jsem studovala zahradní architekturu na Mendelově zemědělské univerzitě, byla jsem přesvědčena o tom, že se budu živit prací s přírodou. Opravdu jsem pár zahrad i navrhla, ale pak přišel zlomový požadavek Josefa Luxe, abych šla do vysoké politiky, do českého parlamentu. Práce v Poslanecké sněmovně, jakkoli důležitá, mne určitým způsobem z mých přírodních snů vytrhla. Celou dobu své práce v českém i evropském parlamentu jsem si ale uvědomovala, kde jsou mé kořeny a jak silný vztah mám k půdě, přírodě a krajině.
Když se v Evropském parlamentu začala zhruba před rokem projednávat reforma Společné zemědělské politiky, vycítila jsem to jako svou příležitost. Ač jsem nebyla členka Zemědělského výboru EP (není tam momentálně zastoupen žádný český poslanec), připravila jsem řadu pozměňovacích návrhů, konzultovala je se zemědělskou odbornou veřejností a zemědělci samotnými a s pomocí kolegů z Polska a Rumunska jsem tyto své návrhy předložila. V příštím mandátu jsem plně připravena v zemědělském výboru působit jako plnoprávná členka.
Mým cílem vždy bylo a bude netrestat velké zemědělce, kterých je u nás většina, pokud jde o plochu a produkci, ale podpořit také ty malé a střední. Je mi jasné, že s rostoucím nedostatkem vody a narůstajícími ekologickými problémy budeme muset klást větší důraz ne ekologické zemědělství a místní produkci. Velké lány jsou nešetrné, podléhají erozi a nezadržují vodu v krajině. Pan premiér a Agrofert to musí pochopit.
Mezi Bruselem a Prahou jsem nalétala již stovky tisíc kilometrů. Není to zrovna ekologické, ale s tím se bohužel práce europoslanců pojí. Každopádně z letadla jsem si všimla toho, jak je naše krajina oproti Německu a Belgii suchá. Možná už není tolik „žlutá“ jako dříve, ale rozdíl v diverzitě je zde znatelný. V jiných zemích více dbají na různorodost kultur, vetší podíl dřevin mezi poli či přímo na zemědělské půdě a pochopitelně mají i menší osevní plochy. Výsledkem je pak krajina, jež působí svěžeji a je v ní více vody.
Evropská unie si je toho všeho vědoma. Proto navrhuje postupné zastropování přímých plateb tak, aby se výše dotací neodvíjela pouze od kvantity produkce, ale spíše kvality. Přímé platby je nutné podmínit určitým typem hospodaření. A také tím, že jejich největší příjemce nebude zároveň premiér, to by měla být podmínka číslo 1.
