Bezpečí pro nás a naše děti
Pátek 26. 4. 2019,
Hned na začátku svého mandátu v Evropském parlamentu v roce 2014 jsem mezi jiným začala pracovat ve skupině pro práva dětí – Children Rights Intergroup. Vzdělávání a problematice sociálně-právní ochrany dětí se věnuji celou svoji politickou kariéru, tedy 20 let. A jak to bývá, myslela jsem si, že mě v tomto oboru už nemůže nic překvapit.
Mýlila jsem se. Upřímně mne šokovaly zprávy o nedoprovázených uprchlických dětech v Evropě. Na pravidelných pracovních setkáních jsem se dostávala zprávy o tom, že v Evropě je 30 000 bezprizorních dětí – bez doprovodu – a z toho 10 000 se jich už ztratilo. Jaká je čeká perspektiva? Jakou budoucnost má společnost, která se o tyto děti nepostará?
I kvůli těmto nepříznivým statistikám mne Evropský parlament (Children Rights Integroup), společně s britskou europoslankyní Julií Girling vyslal na jaře roku 2018 na první misi do uprchlických zařízení v Řecku. (Více o této cestě se můžete dočíst např. zde)
Od té doby jsem do řeckých uprchlických táborů jela ještě dvakrát. Na jedné z cest jsem se setkala v azylovém domě pro děti Metadrasi se sedmiletou afghánskou dívkou (na fotce). Spolu s bratrem přišli o oba rodiče během cesty, na útěku před Talibanem. Takových dětí jsou v Řecku stovky a v Evropě tisíce.
V řeckých v táborech je nedoprovázených uprchlických dětí 3774 (březen 2019). Z tohoto počtu jich jen 997 má to štěstí a žije v bezpečí, v azylovém domě, chodí do školy. Co dítě, to příběh.
Bezpečí je hodnota. Život v bezpečí je to, co jako politička musím bránit na prvním místě.
Hodnota bezpečí spočívá také v bezpečných hranicích a účinných nástrojích v boji proti terorismu. Členské státy musí rozhodovat o tom, koho přijmou a za jakých podmínek.
Součástí bezpečnosti je i vzdělání a perspektiva pro naše děti. A všechny děti jsou i naše děti. Vzdělání je investice do budoucna, základ bezpečné budoucnosti. Možná to zní jako klišé, ale já se k tomu hrdě hlásím. Jen vzdělané děti, kterým dáme perspektivu, nám zajistí bezpečnou budoucnost.
Bezpečnostním rizikem jsou děti, kterým nepomůžeme.
Jak upozorňují odborníci – psychologové, pedagogové, psychiatři – život dětí v nejistotě a strachu plodí traumata. Když se traumata neléčí, předávají se dál, a to i mezi generacemi, a představují proto do budoucna velké bezpečnostní riziko. Jak mi napsala jedna psychoterapeutka, jež pracuje s dětmi, které si prošly válkou – „Nezapomínejme, že stav bytí jednoho člověka souvisí s bytím všech ostatních.“
