Čtvrtek 11. 11. 2021,
Letos v září to bylo právě tři roky od chvíle, kdy jsme zveřejnili návrh na přijetí 50 nedoprovázených dětí z řeckých uprchlických táborů. Podmínky pro dětské uprchlíky v Řecku se zlepšily, ale prostor pro pomoc zůstává.
Po celou dobu vláda Andreje Babiše neudělala pro dětské uprchlíky vůbec nic. Nedošlo ani na stavbu sirotčince v Sýrii, slyšeli jsme jen výmluvy a lži. Zástupci vlády veřejně tvrdili, že to nelze zrealizovat nebo že v Řecku mezi uprchlíky žádné nedoprovázené děti nejsou. Potřebovali ukázat, že oni ČR před "migranty" ochrání, i kdyby k nám žádní nechtěli jít.
Přesto vzniklo několik velmi aktivních občanských iniciativ, kterým situace dětských uprchlíků nebyla lhostejná a udělaly to, co udělat mohly a opravdu toho za uplynulé tři roky není málo. Patří k nim řada jednotlivců i organizací, kteří se připojili k solidární pomoci ostatních členských států bez ohledu na oficiální postoj české vlády. Několik těchto aktivit směřuje přímo na ostrov Lesbos, kde v létě 2020 shořel dlouhodobě přeplněný uprchlický tábor Moria. Bylo to kruté upozornění na to, že Evropa potřebuje najít efektivní řešení migrace a musí zabránit přelidňování uprchlických táborů na řeckých ostrovech.
"Proč a jak pomáháme uprchlíkům?
Pokud jsou lidé v nouzi, ať je to kdokoli, mělo by být naší povinností jim pomoci. Připadá nám to normální a snad to tak v budoucnu bude vnímat většina lidí.
Naše pomoc se odehrává v několika rovinách. V roce 2018 se zrodila myšlenka pomoci konkrétním lidem, kteří žili v táboře Moria a snažili se vymalovat v blízkém výtvarném studiu manželů Kempsonových ze svých pocitů a bolestí. Proto jsme začali spolupracovat s několika lidmi a s The Hope Project Arts na ostrově Lesbos, kde se nám podařilo pomocí sbírky na Hithitu nakoupit obrazy uprchlíků a v roce 2019 vzniklo 9 výstav Obrázky na útěku, které pomocí obrazů a příběhů malířů seznamovaly lidi v různých koutech naší republiky s tím, kdo jsou uprchlíci, o čem přemýšlejí a sní. Covid v roce 2020 přerušil sérii výstav, ale vznikla další iniciativa Pomoc dětem na útěku. Občanská společnost skoro dvou set dárců od té doby podporuje 144 uprchlických dětí na ostrově Lesbos. Kromě konkrétní finanční pomoci, která je zaměřená především na vzdělání těchto dětí, se snažíme pomocí ambasadorů oslovovat naši společnost a připomínat jim jejich lidskost, humanitu a lidská práva. Také nyní pracujeme na publikaci Obrázky a děti na útěku, aby se naše zážitky a zkušenosti s lidmi na útěku dostaly k co nejvíce lidem nejen v ČR a pokoušíme se tak postupně změnit nesolidární postoj mnoha spoluobčanů k problému uprchlictví.
Nemůžeme pomoci všem, ale každý může dle svých možností pomoct někomu..."
Předsedkyně von der Leyenová po požáru Morii oznámila, že Komise, společně s řeckými úřady, vybuduje nový tábor, zrychlí azylové procesy a návraty uprchlíků, tak aby se na ostrovech výrazně zlepšily podmínky. Součástí plánu Komise byl přesun zranitelných osob na pevninu, relokace 1600 dětí bez doprovodu a rodin s dětmi do jiných členských států. Zároveň i zrychlení azylového řízení, včetně rozhodování o návratech anebo naopak integraci uprchlíků, zvýšení dobrovolných návratů v rámci obnoveného programu asistovaných dobrovolných návratů, který byl pozastaven kvůli pandemii Covid-19.
Členské státy přislíbily až 2 000 míst pro děti bez doprovodu nebo pro děti s těžkým zdravotním postižením a jejich nejbližší rodinné příslušníky v rámci programu dobrovolné solidarity. Zatím se zrealizovala asi polovina relokací např. do Belgie, Finska, Francie, Litvy, Německa, Portugalska a Slovinska.
Cílem těchto a dalších opatření, do kterých jsou zapojeny agentury Frontex a Europol, je zlepšení bezpečnostní situace pro všechny, tedy i pro migranty a žadatele o azyl. Současně Komise i členské státy přijaly zásadu důsledné ochrany vnějších hranic před nelegální migrací. Také dohoda s Tureckem o poskytnutí azylu uprchlíkům je i nadále velmi důležitá, protože hrozí další migrační vlna z Afghánistánu.
V srpnu 2020 ostrovy v Egejském moři hostily 27 576 migrantů, v srpnu 2021 jich bylo jen 5 264. Příliv uprchlíků zastavily přísnější hraniční kontroly i pandemická opatření, která ztížila cestování uvnitř Turecka. Snížila se i čísla nedoprovázených nezletilých uprchlíků. V srpnu 2020 jich bylo v Řecku 4 417, o rok později jen 2 738.
Právě za těchto okolností jsem se rozhodla, že Řecko opět navštívím, abych zjistila, zda se skutečně situace uprchlíků mění k lepšímu, a to zejména s ohledem na nedoprovázené děti. Podle oficiálních zpráv, ale i podle toho, co jsem viděla, uprchlíků postupně v řeckých táborech ubývá. Lidé, se kterými jsem se potkávala v letech 2018 a 2019, měli letos v září poprvé úsměv na tváři. Situace se skutečně zlepšila a já jsem se nemusela stydět za to, v jakých podmínkách lidé na území EU žijí. Jednoznačně k tomu přispěla dobrovolná solidarita členských států i jednotlivců a organizací, jakým je například spolek Pomáháme dětem na útěku, iniciativa Češi pomáhají, komunita St. Edigio, Organizace pro pomoc uprchlíkům nebo i taneční studio Light a jejich představení Modlitba (za černé duše) a mnoho dalších. Na všechny tyto obětavé lidi myslím s obdivem a vděčností.
Také vím, že ještě není vyhráno, stále ještě jsou v registračních centrech tisíce uprchlíků, a stále ještě zde jsou stovky dětí bez doprovodu. Stále je zde velký prostor pro naši solidaritu.
Michaela Šojdrová, © 2024 · Všechna práva vyhrazena | Ochrana osobních údajů | RSS kanál | Změnit nastavení cookies