Nový azylový systém nemá bez ochrany hranic a dohod o navracení uprchlíků smysl

Čtvrtek 5. 5. 2016,

Evropská komise představila návrh na úpravu evropské azylové politiky.  Ihned po jeho zveřejnění se zvedla vlna odporu, zejména ze strany zemí tzv. Visegrádské čtyřky. Proč?  Zejména proto, že dnes představený plán neopouští systém kvót, které jsou pro většinu států střední Evropy terčem oprávněné kritiky. Kvóty se staly symbolickou mantrou v nekonečných debatách, kterými EU spolu se členskými státy ztratila téměř rok času, který mohla využít k hledání skutečného řešení stávající politické krize. Pokud chceme být spravedliví, musíme uznat, že aktuální návrh pracuje s kvótami přeci jen trochu jinak. Jeho největší slabiny však leží jinde.

Návrh nového azylového systému je přeci jen přijatelnější variantou, než by byl centralizovaný systém. Uprchlík musí požádat o azyl v zemi, do které přichází, pouze pokud množství uprchlíků převýší únosnou hranici, definovanou konkrétními parametry. Pak teprve bude spuštěn mechanismus přerozdělení do ostatních zemí EU. Toto solidární opatření je možné kombinovat s finanční náhradou: pokud země nechce uprchlíky přijmout, bude muset zaplatit. Zde je nutné podotknout, že neúměrná částka za „vykoupení“ je zjevně a účelově demotivující a působí na mne spíš jako sankce, než jako solidární příspěvek. Do kvóty se započítávají i uprchlíci přijatí státem na základě vlastní volby. Pozitivní stránkou návrhu jsou přísnější sankce pro uprchlíky, kteří odjedou ze země, do které byli relokováni, do jiné země EU.

Považuji za důležité, že se nemění systém v svém principu. Je to členský stát, který rozhoduje o tom, zda relokované uprchlíky přijme. Solidarita mezi členskými státy je princip, který považujeme za správný, jinak bychom v Unii nebyli, nepřispívali bychom a nečerpali bychom miliony EUR.  Stejně tak musí být respektován princip subsidiarity,  to znamená vůle členských států.

Domnívám se, že v otázce uprchlíků se vyjasnila situace v tom, že to, o co nám jde, je opravdu bezpečnost. Nejde o to, že bych jako poslankyně EP odmítala společné řešení a solidaritu s lidmi, kteří potřebují pomoc. Ale odmítám neřízený příchod uprchlíků bez ochrany vnějších hranic, bez možnosti uprchlíky vracet. A v tom spatřuji nejslabší bod celého návrhu Komise. Návrh, pokud by byl skutečně konsensuálně a bez válcování jedněch druhými schválen, nemůže fungovat bez vytvoření společné pohraniční a pobřežní stráže a bez uzavření dohod o navracení uprchlíků s dalšími státy, zejména v severní Africe.  

Publikováno na: http://sojdrova.blog.respekt.cz/

Ilustrační foto: https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ABanderas_europeas_en_la_Comisi%C3%B3n_Europea.jpg

---