Ženy sobě?
Úterý 11. 3. 2025, Michaela Šojdrová
6. 3. 2025, téměř v předvečer MDŽ, dostal návrh zákona o změně jednacího řádu, poslankyň Lucie Potůčkové, Marie Jílkové, Martiny Ochodnické a Kláry Kocmanové, číslo tisku 921.
Přestože ho podepsaly jen ženy, nejde zdaleka jen o ně, protože se to týká nás všech, jde o fungování parlamentní demokracie. Jak autorky v důvodově zprávě uvádějí: „Cílem navrhované úpravy je zvýšit efektivitu a věcnost jednání Poslanecké sněmovny.“
Návrh zkracuje řečnické doby a omezuje počet vystoupení, zejména při schvalování programu. Tím by se skutečně zabránilo nekonečným obstrukcím. Z lidského hlediska jde také o to, aby ti, kteří v Poslanecké sněmovně zasedají, a mají ještě aktuální rodičovské povinnosti, aby byli schopni jim dostát. Anebo si snad někdo myslí, že poslanci-rodiče do sněmovny nepatří? To vysvětlila velmi dobře Marie Jílková ve svém článku pro Katolický týdeník.
Poslankyním za tuto iniciativu velmi děkuji a chci je podpořit i s ohledem na své životní zkušenosti.
Vážím si jejich viditelné práce ve Sněmovně a zároveň odpovědné péče o rodinu. Ono to snadné nebylo ani před 25 lety, kdy jsem jako poslankyně v Poslanecké sněmovně začínala pracovat. Také jsem byla v té době mámou dvou dospívajících dětí a žen bylo v té době ve sněmovně ještě mnohem méně, než je dnes. Ale politická kultura byla jiná, dovolím si říct, že mnohem lepší. Kdysi se poslanci za prokazatelnou lež styděli, někteří dobrovolně vzdali mandát (připomenu například skandál s používáním titulů), nebo stačí, když se v archivu začtete do vystoupení známých politiků, dnes již historických (J. Lux, M. Zeman, V. Klaus, …), Byli to konkurenti, s mnohými jsem zásadně nesouhlasila, ale nenajdete tam mnoha hodinové projevy, které mají jako jediný cíl zabránit jednání a hlasování o zákonech. Napětí mezi vládou a opozicí je součástí demokracie, do které patří i tvrdá výměna argumentů a pokusy o zvrat jednání ve sněmovně tím, že se využijí možnosti dané jednacím řádem. Takové bouřlivé debaty jsem zažila mnohokrát, ale noční jednání nebo mimořádné schůze, to byly výjimky.
To, co je podle mne skutečným důvodem ke změně jednacího řádu, je právě změna politické kultury a ztráta morálních zábran.
Bohužel část zvolených poslanců a poslankyň používá sněmovnu jen jako nástroj svého politického boje, zneužívají svého práva mluvit dlouho, opakovaně, i když nemluví k věci, ale jedná se jen o obstrukci, často o osobní urážky. Říkáte si, cožpak to jejich voličům nevadí, že marní čas tlacháním o ničem? Podle volebních preferencí to vypadá, že ne. Pak je načase říct dost, protože jejich svoboda a právo hovořit končí tam, kde začíná svoboda a právo těch druhých, kteří chtějí jednání dokončit a hlasovat. A pokud to někteří poslanci nerespektují, pak nezbývá, než jednací řád změnit. Proto fandím zkrácení řečnické doby a omezení počtu vystoupení. Všechno podstatné se dá říct v několika minutách a na detailní projednání jsou výbory, kde se má vést věcná a odborná diskuse. V tom mne utvrdila i zkušenost z Evropského parlamentu.
Demokracie je založena na respektu k hodnotám a pravidlům. Je na čase to některým politikům připomenout právě prostřednictvím zefektivnění pravidel pro jednání Poslanecké sněmovny.
Dokud je ještě čas a máme na to většinu. A pokud to umožní větší zapojení rodičů, kteří budou schopni lépe časově zvládat politiku i rodičovskou roli, tím líp, i to je samozřejmě důležité.
