Z médií: Rok evropského kulturního dědictví na Čro Plus
Pondělí 12. 2. 2018,
Rok evropského kulturního dědictví
Pořad o tom, kam se vydat za tajemstvím nejslavnější evropské špiónky, ale také atraktivní tanečnice jménem Mata Hari a dalšími taji evropského kulturního dědictví.
Rok evropského kulturního dědictví
10.2.2018 16:06 ČRo Plus
Audiozáznam pořadnu najdete také zde.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Oko nového dne, to v Malajštině znamená Mata Hari, zároveň jde o jméno ženy, která prožila část života v Asii. PO celé Asii se proslavila jako orientální tanečnice. Proslulou se ale stala, co by německá a francouzská agentka během první světové války. Od smrti, možná nejslavnější špiónky, vloni uplynulo 100 let. Její život do dnes obestírá řada nejasností a mýtů. V rodném Leewaudenu na severu Nizozemska připravili ke kulatému výročí unikátní výstavu. Tak patří také k vrcholům programu evropského hlavního města kultury, které letos tomuto městu připadlo. Náš zpravodaj v Beneluxu, Filip Nerad, se tam vydal.
Filip NERAD, redaktor
--------------------
Z dnešního pohledu bychom ji mohli přirovnat k Madoně. Byla velká hvězda. Symbol ženskosti a mezinárodně velmi známá. Přibližuje tehdejší postavení lewaudenské rodačky, Margaretha Zelleové, kurátor Fríského muzea Hans Groeneweg. V roce 1905 se doslova přes noc proslavila jako spoře oděná exotická tanečnice s tajemným pseudonymem Mata Hari a rok jí u nohou ležela Paříž i ostatní evropské metropole. Nebyla jenom erotickou tanečnicí. Měla taky velmi úspěšnou seriózní kariéru. Plnila stránky časopisů o módě a stala se módní ikonou. Můžeme ji označit za skutečnou celebritu předválečné Evropy. Této veřejně známé etapě jejího života i tajemstvími obestřené epizodě válečné špionky, která Matu Hari ve Francii přivedla až na popraviště je v Leewardenském Muzeu věnovaná rozsáhlá výstava. Podle jejího autora je vůbec, jaká kdy byla o této historické osobnosti uspořádaná. Získali jsme předměty od kolegů z Francie a Anglie a samozřejmě z Nizozemska. Loni se po 100 letech od její popravy otevřely archivy a některé věci tu můžete vidět úplně poprvé. Například výslechové protokoly z Francie. Vystavujeme třeba dokument, kde Mata Hari vysvětluje, proč se stala německou špiónkou. Bylo to kvůli penězům. Nutně je totiž potřebovala. Do záznamů výslechů je možné se v expozici moci i zaposlouchat. Dojem umocňuje černá místnost osvícená jedinou žárovkou, uprostřed stůl se dvěma židlemi naproti sobě a přísný výraz vyšetřujícího důstojníka na obří zvětšenině na dobové fotografie. Výstava ale zavádí návštěvníky i do šťastnějších dnů. Margarethy Zelleové. Ty prožívala jako obdivovaná umělkyně na pódiích kabaretů nebo jako bezstarostná dívka v Leewardenu. Prožila tu prvních 13 let svého života. Vyrůstala v poměrně bohaté rodině. Její otec jí dopřával drahé dárky a šaty. Jenže pak zbankrotoval, její rodiče se rozvedli a ona skončila u příbuzných. Její šťastné dětství se během několika měsíců zhroutilo a ona se pak o Leewardenu nikdy ani nezmínila. Muselo to být pro ni velmi bolestné a nikdy se sem už nevrátila. Zatím co Mata Hari na své rodiště příliš ráda nevzpomínala, v severonizozemském městě se ke své nejznámější obyvatelce hrdě hlásí. Nedaleko od muzea má dokonce svou sochu, i když ne v životní velikosti. Podle Hanse Groenewega se o jejích osudech už ví hodně, stále ale ne všechno. Přesně se třeba neví, jestli získala výcvik špiónky v Německu. Máme indície, že ano, ale na 100% to jisté není. V jejím životě jsou ještě stále některá bílá místa a já doufám, že to tak zůstane. Pokud bychom věděli všechno, vytratil by se ten mýtus. To tvrdí nizozemský historik. Z Leewardenu Filip Nerad, Český rozhlas.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
A s Filipem Neradem jsme teď ve spojení po telefonu. Zdravím tě.
Filip NERAD, redaktor
--------------------
Hezký den.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Filipe, Leewarden je zhruba stotisícové město na severu Nizozemska. Předpokládám, že letos bude co by Evropské hlavní město kultury v hledáčku mnoha turistů z celé Evropy. Jak vypadalo slavnostní zahájení programu a co dalšího chce fríské město návštěvníkům nabídnout.
Filip NERAD, redaktor
--------------------
Tak Leewarden to zahájení, řekl bych, pojal poměrně ambiciózně. Trvalo v podstatě tři dny a jeho hlavním hostem byl první předseda Evropské komise Franz Cimerman, jinak bývalý nizozemský ministr zahraničí a návštěvníci během těch dnů, během toho zahajovacího ceremoniálu mohli shlédnout třeba i operu o Matě Hari, když už mluvíme o této historické osobnosti. Tento kus nazkoušeli místní amatérští divadelníci a odehráli ho v nedalekém Herezwenu. A jinak ty akce, během toho hostitelství, hlavního města kultury, hodně souvisejí s přírodou, protože na severu Nizozemska je unikátní ekosystém, který chce Leewarden představit širšímu evropskému publiku a spoustu těch kulturních akcí právě přebírá i ty přírodní prvky, řekl bych. Mně třeba zaujal ptačí kongres, což by podle organizátorů mělo být takové originální hudební představení ze světa ptáků.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
No Leewarden je hlavní město Fríska, což je poměrně specifická oblast, co se týče kultury, oblast Nizozemska. Pokud vím, tak řada obyvatel této provincie mluví místním jazykem zvaným Fríština, je to tak?
Filip NERAD, redaktor
--------------------
Je to tak. Fríština je takový hodně specifický jazyk. Dal by se přiblížit jako kombinace Nizozemštiny, Němčiny a Angličtiny, takže neznalý tohoto jazyka má dojem, že mu ta slova něco říkají, ale jejich významu moc nerozumí, a že se používá, o tom svědčí třeba i to, že i web toho evropského hlavního města kultury Leewardenu, má i svou frískou verzi, jinak Frísko je vyhlášené jako vatová oblast nebo oblast u Vatového moře, což je takové specifické moře, které při odlivu odhaluje rozsáhlé plochy pobřeží a potom při přílivu je zase zaplavuje a tato oblast je dokonce zapsaná na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO a Leewarden si od toho hostitelství hlavního města kultury slibuje, že na tento odlehlý region v koutě Evropy přitáhne celoevropskou pozornost. Jedna z organizátorek mi říkala, že ho chtějí dostat na mapu Evropy, aby i po tom, co skončí ty celoroční akce, aby tam přijíždělo i více turistů a víc návštěvníků, než v těch dosavadních letech.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
No a na Leewarden teď upoutal naši pozornost zpravodaj Českého rozhlasu v Beneluxu, Filip Nerad. Díky a přeji ti pěkný den.
Filip NERAD, redaktor
--------------------
Díky, na slyšenou.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Kromě hlavních měst kultury je ale letos zasvěcený kultuře celý rok. Evropská unie totiž na letošek vyhlásila Evropský rok Kulturního dědictví do kterého spadají tisíce událostí ve všech členských zemí Evropské unie. Na smysl této iniciativy jsem se zeptal mluvčí zastoupení Evropské komise v České republice Magdaleny Frouzové.
Magdalena FROUZOVÁ, zastoupení Evropské komise
--------------------
Letošní rok kulturního dědictví chce hlavně poukázat na tu úlohu, které kulturní dědictví má pro naší identitu, pro náš prostě pocit odkud jsme, kdo jsem a kam vlastně chceme jít a možná že nám, kteří nemáme každý den mají co dočinění s nějakým kulturním, jim to možná tak nepřijde, ale to kulturní dědictví je vlastně všechno, co je kolem nás. To není jenom literatura nebo umění nebo nějaká vzácná umělecká díla, ale jsou to také pohádky nebo příběhy, které si vyprávíme i jídlo nebo filmy a ten Evropský rok si stanovil za cíl trošku zvýšit to povědomí, nejenom o tom společenském významu, které to kulturní dědictví má, ale i třeba o ekonomickém významu, protože, to se také málo ví, díky kulturnímu dědictví nebo s kulturním dědictvím je Evropě spjato 8 miliónu pracovních míst a pracuje v něm 300 tisíc lidí a díky tomu, že máme nějaká ta významná kulturní dědictví v Evropě, tak je to důležité pro kontakty naše se světem, jako je cestovní ruch a hodně lidí se rozhoduje, kam pojede právě podle toho, co je tam za kulturní dědictví, takže to má význam i na ekonomiku.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
A jak je Evropský rok kulturního dědictví financovaný?
Magdalena FROUZOVÁ, zastoupení Evropské komise
--------------------
Tak rok, jako takový na akce spojené přímo s tím Rokem kulturního dědictví, je rozpočet osm miliónů Eur, které jsou k dispozici těm členským státům a v České republice to jde přes Ministerstvo kultury, ale kromě těhletěch peněz Evropská unie financuje obecně hodně projektů, které jsou zaměřené na kulturu a tam je pak rozpočet mnohem větší a je v rámci takového toho víceletého rozpočtového období, tam v tomto období například 100 miliónu /nesrozumitelné/, což je program na inovace a tam hodně se financují projekty, které nějakým způsobem dělají výzkum na to, jak zachovat to kulturní dědictví.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Říká Magdalena Frouzová ze zastoupení Evropské komise. V České republice je koordinátorkou Evropského roku Magdalena Fantová, z Ministerstva kultury. Podle té je Rok výjimečný tím, že pod kulturní dědictví zahrnuje například i filmové festivaly, taneční vystoupení nebo fotografické soutěže.
Magdalena FANTOVÁ, koordinátorka Evropského roku v České republice
--------------------
Tam jsou úplně všechny formy kulturního dědictví. Hmotné, nehmotné i digitální, což je vlastně poprvé, že je kladen důraz hodně i na to nehmotné dědictví. Důležité je zmínit čtyři základní cíle této iniciativy a to je zapojení, jednoduše řečeno, prostě zahrnout co největší množství lidí v zájmu o kulturní dědictví v Evropské komisi na nás hodně kladou důraz, abychom hodně kladli důraz na děti, mládež, vlastně školy a obecně i na seniory a hendikepované lidi a tak. Dalším hlavním cílem je udržitelnost, takže všechny ty projekty, které tento rok budou spuštěny, tak aby měly nějakou návaznost a mohlo se z toho do budoucna pořád čerpat a vlastně prohlubovat zájem lidí o kulturní dědictví. Dalším cílem je tedy ochrana a inovace, věda a výzkum a tak dále. To jsou takové obecné pojmy.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
A jaké projekty se chystají v Česku?
Magdalena FANTOVÁ, koordinátorka Evropského roku v České republice
--------------------
V České republice se chystá mnoho projektů, protože vlastně to vyšlo i v souvislosti i s osmičkovými výročími, takže česká vláda vlastně věnovala velký rozpočet tomu a už dopředu dva roky se chystalo spoustu projektů v kalendáři, který je uveden na stránkách Ministerstva kultury je uvedeno asi 40 projektů, projekty, které splňují alespoň jeden z těch cílů Evropského roku kulturního dědictví, tak mohou být označeny logem RDK. Tak je i velice těžké vybrat vlastně ze všech těch krásných projektů aspoň jeden, ale určitě bych třeba ráda zmínila velice kvalitní projekt Národního památkového ústavu, ten se jmenuje Šlechta českých zemí v Evropské diplomacii. Mám tady i projekty, kterého se dotýkají fotografie, filmu a tak dále. Se nejedná stále jenom, co se často přetřásá, hrady a zámky, muzea, ale prostě jedná se i o různé taneční performace, filmové festivaly a přehlídky, soutěž, mladí lidé fotografují památky, sdílení vlastně fotografií na sociálních sítích a tak dále.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Říká Magdalena Fantová z Ministerstva kultury. Na přípravě Evropského roku se také podílel Výbor pro kulturu a vzdělávání Evropského parlamentu. Jeho členkou je i Europoslankyně za KDUČSL Michaela Šojdrová, se kterou jsem mluvil ve Štrasburku.
Michaela ŠOJDROVÁ, europoslankyně za KDUČSL
--------------------
Já jsme byla velmi ráda, že to padlo právě na rok 2018, protože pro Českou republiku je to ten osmičkový rok, kdy mi slavíme i ta všechna možná výročí, samozřejmě pro nás nejdůležitějších 100 let od vzniku Československa. Vzniklo to spontánně, v rámci správy o ochraně kulturního dědictví, byla to správa, kterou přijal Evropský parlament a kde se objevila výzva k tomu, aby Evropská komise ustanovila jeden rok jako rok Evropského kulturního dědictví, kdy si budeme intenzivněji připomínat, ty společné kořeny, to, co nás spojuje a to, na čem můžeme také stavět do budoucna.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Jsou některé události v rámci toho Evropského roku, třeba i u nás nebo v zahraničí, na co se těšíte nebo se třeba na nich i přímo podílíte?
Michaela ŠOJDROVÁ, europoslankyně za KDUČSL
--------------------
Já se přímo podílím na vzniku akce, která bude probíhat v Olomouci a Kroměříži. Je to výstavba, kterou připravuje olomoucké muzeum umění se svými zahraničními partnery. Jmenuje se Rozlomená doba, je to výstava, která sumarizuje uměleckou tvorbu let 1908 až 10´928, takže takových těch 20 let. A ukazuje, jak se tvořilo za Rakouska-Uherska a co to znamenalo potom po rozpadu Rakouska-Uherska. Tato výstava se stala jádrem dalších akcí, které budou navazovat a to je konference zrod moderního středoevropana, kterou organizujeme zase jako muzeum Olomouc a Univerzita Palackého se svými zahraničními partnery. TA se bude konat v Kroměříži a to protože se si tam připomínáme 170 let od ústavodárného sněmu, který byl přesunut z Vídně do Kroměříže v roce 1848 a je to skvělá příležitost, jak připomenout tuto, já si to troufám říct, slavnou historii Českého národního obrození, které vlastně se projevilo v těch dnech i na Moravě, v Kroměříži a také ta aktivita, která tam vznikala, čili ty základy ústavy, která sice v tomhle roce nebyla schválena, ale ty myšlenky dále žili. Byl iniciován také edukativní projekt, který by právě měl být financován tak, aby se hodně zapojila mládež, studenti středních škol, Olomouce, Krakova, Bratislavy, Péče a ti by měli na základě jejich studijních programů i určité kreativní činnosti, filmu, nějakým způsobem zdokumentovat, předvést, jak se učit o historii těchto významných let v jejich zemích. Bude to na nich, bude to na učitelích a my doufáme, že ty prostředky, které by byly na to přiděleny, tak by sloužili k tomu, aby ti studenti se navštívili, poznali tato města, aby se setkaly a prezentovali svá díla, takže vlastně takovou kreativní cestou se více ponořit do historie, více ji poznat a pak se lépe orientovat v tom, jaká je současnost a jaká by měla být budoucnost.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Podobné projekty jsou vždycky o určitých kompromisech mezi evropskými institucemi. Jste spokojená s tím výsledkem? Jak je navrženy?
Michaela ŠOJDROVÁ, Europoslankyně za KDU-ČSL
--------------------
Tak, mám-li být upřímná, úplně spokojená nejsem a právě v tom, jak těžkopádně se rozdělují ty finanční prostředky. Obávám se toho, aby skutečně doputovaly právě až do těch samotných škol, do těch samotných obcí měst, Tohle budu velmi sledovat a aby to neskončilo jen na Ministerstvech těch největších zemích, protože ty byly připravené. MY jsme samozřejmě od začátku upozorňovali, já osobně, Ministerstvo kultury, i tady naše Národní kulturní instituce, aby se připravili, takže určitá připravenost České republiky byla, ale dát dohromady mezinárodní projekt, to je mnohem těžší a na to bylo opravdu málo času.
Štěpán SEDLÁČEK, redaktor
--------------------
Říká Michaela Šojdrová, europoslankyně. Děkuji vám za rozhovor.
Michaela ŠOJDROVÁ, Europoslankyně za KDUČSL
--------------------
Já také děkuji. Také přeji pěkný den a úspěšný rok 2018, Rok evropského světového kulturního dědictví.
