Výzva k investicím do rodin a rovných příležitostí pro rodiče
Středa 2. 6. 2021, Michaela Šojdrová
Webinář na téma „Rovnováha pracovního a rodinného života v době demografických změn: nástroj mezigenerační solidarity“ zorganizovala 2. června 2021 Asociace katolických rodin v Evropě. Společně s dalšími účastníky jsme se shodli na tom, že investice do rodiny je nejdůležitější nástroj udržitelného rozvoje v Evropě a je potřeba zajistit rovné příležitosti pro rodiče.
Prožíváme zvláštní dobu, která pro rodiny znamená mnohem větší zátěž. Lidé se musí vypořádat se ztrátou jistot, zhoršení podmínek pro zaměstnání i pro vzdělávání. Na druhé straně se ukázalo, že pandemie přinesla rodinám i novou zkušenost – být více spolu, trávit společně nezvykle mnoho času, rodiče se musely s dětmi učit a najednou byli všichni více pohromadě. Mnoho rodin prošlo nemocí a ztratily své příbuzné.
Bylo by velkou škodou, kdybychom si z toho těžkého roku neodnesli nějaké poučení, vklad do budoucnosti. Podle mě tím poučením je, že je to právě a jedině rodina, která nás dokáže podržet, pomůže překonat školní i pracovní krizi. Proto bychom si měli jako jedinci i společnost rodiny vážit a budovat pro ni příznivé prostředí.
Z pohledu EU je rodinná politika je plně v gesci členských států. Přesto vzhledem k vytváření vnitřního evropského trhu – volného prostoru pro podnikání, obchodování, cestování, služby, vzdělávání pamatují smlouvy o EU na řadu ustanovení, která se rodin dotýkají a ovlivňují jejich život.
Jde zejména o rovnost žen a mužů a pracovně právní vztahy. Pro mě osobně je pozitivní přínos EU pro rodinu Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob z roku 2019.
Tato směrnice reaguje na celoevropské výzvy: nedostatečné zastoupení žen na trhu práce, nerovnoměrné rozdělení pečovatelských povinností o děti, demografický vývoj a rozdíly v odměňování a ve výši důchodů žen a mužů.
Považuji za důležité to, že recitál, zdůrazňuje výlučnou kompetenci členských států při úpravě institutu manželství i toho, kdo může být považován za rodiče. Z hlediska platné legislativy v ČR je nejvýznamnějším přínosem směrnice prodloužení otcovské dovolené na 10 dnů a zajištění individuálního nároku každého rodiče na 2měsíčního rodičovskou dovolenou. Členské státy mají čas směrnici implementovat do konce srpna 2022.
Tato směrnice respektuje princip subsidiarity a zůstává u témat, která evropské úrovni přísluší, to znamená, že řeší rovnost žen a mužů z hlediska pracovně právních vztahů, odměňování a slaďování jejich pracovní kariéry s péčí o rodinu. Výhradu mám k tomu, že neoceňuje mateřství a práci maminek, jako nenahraditelnou péči. Matky a ženy vnímá jen jako pracovníky a snaží se zlepšit jejich postavení návratem do práce. Jako by práce matky v domácnosti nebyla stejně důležitá – mateřství jako kariéra, zatím není dostatečně uznávané a mělo by se to změnit. Začít bychom měli ze zdola, tedy v rodinných politikách členských států.
Příklad iniciativ, které považuji za kontraverzní, v některých případech nepřijatelné, to jsou zprávy výboru FEMM a také poslední iniciativa Komise: European Child Guarantee – Evropská záruka za děti.
Cílem European Child Guarantee je rozbít cyklus sociálního vyloučení dětí, které ovlivňuje jejich schopnost později uspět. Toto je jistě dobrý cíl, ale prostředky, které volí mají zásadní nedostatek a tím je porušení principu subsidiarity a ignorance odpovědnost rodičů. EU si zde bere na sebe kompetenci, právo i odpovědnost, kterou mají především rodiče a po nich členské státy.
Vypadá to velmi lákavě: EU nabízí podporu a prostředky pro členské země k podpoře potřebných dětí (do 18 let) v kontextu chudoby nebo sociálního vyloučení (bezdomovectví, nestabilní rodinná situace, etnická menšina apod.). Záruky zahrnují vzdělání a péči v raném dětství, vzdělání a školní aktivity, alespoň jedno zdravé jídlo ve škole denně, zdravotní péči.
Tyto záruky sice nejsou závazné, avšak země s úrovní dětské chudoby nad průměr EU (23,4% 2017-2019) musí využití alespoň 5% svých alokovaných ESF+ pro tyto cíle. Komise ve spolupráci s UNICEF zahájila v létě 2020 pilotní programy na child guarantees v 7 členských zemích na dobu dvou let (Itálie, Španělsko, Německo, Řecko, Chorvatsko, Bulharsko, Litva).
Je dobře, že EU připomíná nutnost bojovat proti chudobě, včetně chudobě dětí. Měla by se ale opírat o pomoc rodinám, rodičům, měly by to být členské státy, které tuto odpovědnost musí naplnit. Vidím zde nutnost reagovat a připomenout roli rodičů a členských států.
Celý webinář i v českém překladu je možné zhlédnout online.
