Václav Havel zanechal nesmazatelnou stopu

Středa 5. 10. 2016, Michaela Šojdrová

Moje osobní vzpomínka na Václava Havla je spojena s jeho volbou v roce 1998, kdy jsem ho jako poslankyně českého parlamentu do funkce prezidenta volila. Hlas jsem mu dala s nadšením, ale zároveň s určitým smutkem. Věděla jsem, že je to naposledy, že je to posledních pět let, kdy bude naším prezidentem. Jako bych tušila, že po něm bude hůř.

V Evropském parlamentu hovořil V. Havel k poslancům třikrát. Dodnes se z jeho projevů cituje, protože jeho slova byla nadčasová. Doporučila bych je jako povinnou četbu. V únoru 2000  Havel varoval před nebezpečnými projevy nacionálního sobectví a vyzýval vlády i občany k tomu, aby zlu čelili od zárodku.  

Myslím si, že i jeho slova o bezpečnosti jsou dnes ještě důležitější, než v době, kdy je pronášel:

„Jiným projevem společenské solidarity je starost o bezpečnost. Ta je úkolem státu či nadstátního svazku. Evropská unie začíná intenzivně pracovat na nové koncepci své bezpečnostní politiky. Tato politika by se měla vyznačovat schopností rychle rozhodovat a rychle proměňovat společná rozhodnutí v činy. Zdá se mi to být nesmírně důležité. Zdá se mi, že je k tomu nejvyšší čas.“

České republice dnes autorita prezidenta, který národ spojuje, chybí.  Ale nechybí jen u nás, ale i v Evropě postrádám autoritu státníka, kterého by si lidé vážili napříč národy.  Václav Havel mezi takové osobnosti patří a je pro nás nadějí, že v Evropě se takoví lidé rodí.

Článek byl publikován na mém blogu časopisu Respekt - sojdrova.blog.respekt.cz . 

---