Tchaj-wan si zaslouží naši podporu, nebojme se čínské odplaty
Čtvrtek 3. 9. 2020, Michaela Šojdrová
Tchaj-wan je vzorová demokracie v Asii, která mírou otevřenosti a svobody strčí do kapsy i mnohé země EU. Jeho schopnost zvládnout COVID-19 byla ukázková. Členové české senátní delegace na Tchaj-wanu museli také tento týden podstoupit test na koronavirus a jistě na místě uvidí a uslyší mnohé o úspěšném boji s pandemií.
Program delegace je bohatý a poukazuje na velký potenciál rozvoje společných vztahů v oblasti vědy, podnikání, technologií i kultury. Mnozí namítají, že touto návštěvou na vysoké úrovni riskujeme čínskou odplatu. Nějaká určitě přijde. Předseda Senátu je druhý nejvyšší ústavní činitel země a z tohoto pohledu se nejedná o běžnou pracovní návštěvu. Svou logikou a načasováním ale navazuje na jinou vrcholnou návštěvu z poslední doby - ministra zdravotnictví USA Azara minulý měsíc.
Čína protestuje a nějakou dobu bude asi bojkotovat českého velvyslance v Pekingu. Celá tato odplata ale bude mít primárně rétorický charakter a nebude o moc výraznější než to, co jsme již zažili v minulosti kolem návštěv Dalajlámy u nás. Kdyby totiž Čína přijala na základě této události nějaká tvrdší opatření, např. sankce na české produkty či investice, tak by na celou záležitost ještě více upozornila a ještě by se dostala do křížku s celou EU, což se pragmatickým soudruhům moc nehodí do krámu. V nejhorším případě dojde k tomu, že Miloši Vystrčilovi bude do budoucna odepřena možnost navštívit Čínu, podobně jako se to stalo v minulosti v případě předsedy belgického senátu, a v Praze bude letos méně čínských turistů, což je vzhledem ke koronaviru celkem nedůležité.
Václav Klaus, starší i mladší, neustále volá po tom, že máme být suverénní země. V jejich pojetí ale suverenita spočívá v odmítání Evropské unie a podlézání Rusku a Číně. Namísto toho je tato cesta senátní delegace na Tchaj-wan mimořádným projevem naší suverenity a dodává naší zemi na prestiži. Předseda Senátu a senátoři se ukázali jako státníci, kteří jednají principiálně a nikoli oportunisticky. Přitom právě z „oportunismu“ obvinilo Miloše Vystrčila čínské ministerstvo zahraničí. Je to asi podobně prázdná rétorická figura jako ta z projevu Gustáva Husáka o oportunismu z 28. srpna 1968, který otevřel dveře normalizaci, ve které se to oportunisty jen hemžilo.
Ale vraťme se k Tchaj-wanu. Ten si rovněž zaslouží svou suverenitu. Říkám to zde otevřeně. Nejsem diplomatka a nejsem svázána diplomatickými pouty o uznávání „jedné Číny“. Tchaj-wan, jak jej znám a vnímám, je pro mne samostatná země se všemi atributy a jako takový si zaslouží oficiální uznání. Samotní Tchajwanci se aktu vyhlášení nezávislosti obávají - jsou odpovědní a nechtějí vyvolávat konflikty. Spokojí se s garancí ochrany ze strany USA v případě agrese ze strany Číny. Tento status quo bude trvat ještě asi hodně dlouho.
Přední česká sinoložka, profesorka Lomová napsala, že ten, kdo tvrdí, že Tchaj-wan je jen provincií Číny, ignoruje historická fakta a jeho svébytný vývoj. Má zcela pravdu. Česká republika, která také bojuje a v historii bojovala o svébytnost proti velkým hráčům a o demokracii, by měla Tchaj-wan chápat a podpořit.
Tento blog byl původně publikovaný na stránkách časopisu respekt.
