Soutěž - Evropský rok kulturního dědictví 2018 - I.

Úterý 11. 4. 2017,

Nadcházející Rok Evropského kulturního dědictví je dobrou příležitostí si připomenout kroměřížské osobnosti. Rádi bychom si je přiblížili v mezinárodních souvislostech a umožnili čtenářům nalézt odpověď na soutěžní otázku zveřejněnou v Týdeníku Kroměřížska a také na konci tohoto článku.

Mezi nejvýraznější prvky kulturního dědictví náleží architektonická díla. Obyvatelé i návštěvníci našeho města mají štěstí, že se zblízka mohou seznamovat s rozmanitostí barokního stavitelství. Není tedy náhodu, že se nejdříve stručně zaměříme na osobnost Giovanniho Pietra Tencally, jehož jméno se nesmazatelně zapsalo do historie Kroměříže.

Giovanni Pietro Tencalla se narodil v roce 1629 do italské rodiny architektů. Tencallovým rodištěm bylo Bissone, osada ležící na břehu Luganského jezera v jihošvýcarském kantonu Ticino. Bissone zrodilo v tomto období více barokních umělců, čelné místo mezi nimi ovšem zaujímá rod Tencallů. Rodinné zázemí mělo vliv na budoucího architekta. Jeho blízcí příbuzní pracovali jako architekti, stavitelé, malíři a štukatéři v Polsku, Rakousku, Čechách a na Moravě.

Jeho otec, Constantino Tencalla, byl dokonce dvorním architektem dvou polských králů. Je pravděpodobné, že mladý Giovanni Pietro vyrůstal po boku otce, který v této době navrhl několik paláců a kostelů, dodnes tvořících součást architektonického dědictví Varšavy a Vilniusu. Tencallův palác Koniecpolských je v současnosti sídlem polských prezidentů.

Otcova smrt znamenala velkou změnu v životě Giovanniho Pietra. Ve věku 18 let odešel do Vídně, kde působil jeho strýc Giovanni Giacommo Tencalla. Giacommovu tvorbu můžeme obdivovat i na jižní Moravě, neboť byl architektem na dvorech Liechtenštejnů a Dietrichštejnů. Zřejmě na strýcovu přímluvu se mladý Giovanni Pietro dostal do služeb významného architekta Filliberta Lucchese. Skrze Luccheseho se dostáváme na Kroměřížsko. Filliberto zde navrhl barokní přestavbu zámku a kostela Nanebevzetí P. Marie a novou kapli sv. Kříže v Holešově.

Pustošivá třicetiletá válka zanechala mnohé části střední Evropy hospodářsky natolik zdevastované, že návrat na předválečnou úroveň trval často několik desetiletí. Poválečný svět ale také umožnil plně rozvinout nový životní postoj spojený s barokním viděním světa. Barokní vládci hledali okázalý způsob reprezentace. Rozsáhlé stavební projekty měly ukázat moc i vkus zadavatele.

Na Moravě byl vůdčím představitelem tohoto období Karel z Lichtensteinu -Castelcorna (v letech 1664–1695 olomoucký biskup a největší feudál země). Jako výjimečný mecenáš zanechal stavby, které již po více než tři století dávají naší části Moravy tvář a staly se jejími symboly. Jejich podoba vzešla z představ a návrhů Giovanniho Pietra Tencally.

Kroměřížanům jistě není třeba podrobně popisovat přestavbu zámku, která se dochovala víceméně nezměněná do současnosti. Podobně jako na jiných stavbách pracovali na jejím návrhu Lucchese s Tencallou společně. Po Luccheseho smrti v roce 1666 dokončoval projekty sám Giovanniho Pietro Tencalla (mj. realizace v Holešově) a stal se také jeho nástupcem ve funkci dvorního architekta (na dvoře Leopolda I.). Opravdovým klenotem zůstává Květná zahrada, jedna z mála zachovalých barokních zahrad v Evropě. Byla koncipována jako velkolepá reprezentativní zahrada olomouckého biskupa – v době vzniku označovaná jako Zahrada Moravy (Hortus Moraviae).

Podle Tencallových plánů bylo realizováno mnoho staveb v Olomouci. O výjimečnosti barokní architektury se můžeme přesvědčit na příkladu Arcibiskupského paláce, kláštera Hradisko nebo kostela sv. Michala. Z celé Hané je viditelná basilika Nanebevzetí P. Marie na Svatém Kopečku. Reprezentační síť staveb, jejichž přestavby můžeme spojovat s Karlem z Lichtensteinu-Castelcorna, je však širší a tak Tencallův rukopis prozrazují úpravy chrámů na Velehradě, ve Vyškově, Brně - Zábrdovicích, Staré Vodě u Libavé, Mírově, piaristické koleje v Příboře, ale také zámků v Chropyni a ve Vyškově a možná i ve Valticích.

Jistě je přínosné uvést i stavby vzniklé ve Vídni, které nám umožní ještě více nahlédnout význam Tencallových realizací v našem městě. Z pozice dvorního architekta měl možnost měnit podobu nejpřednějších budov Habsburské monarchie. Tencalla vypracoval plány na přestavbu Leopoldinského křídla císařského Hofburgu (dnes sídlo rakouského prezidenta), budovu pozdější Tereziánské akademie (sídlo císařů Leopolda I., Karla VI. a Josefa I.), navrhl Dietrichštejnský palác a výrazně se zapsal do podoby města.

Není bez zajímavosti, že když Giovanni Pietro Tencalla požádal o odchod z funkce dvorního architekta, císař Leopold I. žádost odsouhlasil až o dva roky později. Architekt zemřel v roce 1702 v rodném Bissone, kde byl i pochován.

Tencallova přítomnost je u nás zapsána nejen výjimečnými stavbami, ale i zázemím, které Kroměřížsko poskytovalo k jejich uskutečnění. Obrovské projekty se zapsaly do tváře krajiny dosud viditelnými jámami cihelen okolo Kroměříže, kamenolomy na Hvězdě nebo zpracováním mramoru v Cetechovicích. Známá báseň Jiřího Wolkera o Svatém Kopečku, popisuje Tencallovu basiliku jako “korouhev krajiny tiché a svěcené” a dokládá, že jeho architektura zůstává inspirací generacím místních umělců.

Ovšem i zdaleka viditelná věž kroměřížského zámku nám denně může připomínat výjimečného tvůrce. Jeho stavby jsou skvělými příklady výtvarného myšlení barokního období a pro svou kvalitu byly zapsány i na listinu světového kulturního dědictví UNESCO (1998 – zahrady a zámek v Kroměříži, 2001 – historické centrum Vídně).

Soutěžní otázka:

Rod Tencallů navrhl mnoho výjimečných staveb v několika středoevropských zemích. Mnoho z nich jsou reprezentativními sídly dodnes. Prezidenti, kterých států sídlí v palácích vybudovaných rodem Tencallů:

A) Rakouska a Slovenska

B) Rakouska a Maďarska

C) Rakouska a Polska

Odpovědi zasílejte na emailovou adresu info@sojdrova.cz  do 18. 4. 2017

Jméno výherce belgických pralinek a alsaského vína bude uvedeno na stránkách Týdeníku Kroměřížska. 

---

Galerie:

---