Setkání, ve které jsem snad ani nevěřila
Čtvrtek 12. 1. 2017,
Savčenková v Praze je pro mě důkazem, že stojí za to bojovat za právo a spravedlnost. Pilotka, důstojnice ukrajinské armády, bývalá vězeňkyně Ruska a nyní poslankyně Verchovné rady Ukrajiny přijela tento týden do Prahy. Pozval ji můj stranický kolega Pavel Svoboda a já mu za to děkuji.
Nadia Savčenková se stala symbolem boje proti ruské okupaci východní Ukrajiny. V roce 2015 jsem iniciovala hladovku za její propuštění, kterou jsme drželi společně s ostatními kolegy v Evropském parlamentu a to napříč politickým spektrem. Společně jsme ji navrhli na Sacharovovu cenu a protestovali jsme i v roce 2016 proti vleklému a zmanipulovanému soudnímu procesu, obrátili jsme se na místopředsedkyni Evropské komise Federicu Mogheriniovou s výzvou, aby EU iniciovala sankce proti osobám, které se podílely na únosu Nadi Savčenkové, na jejím uvěznění a obvinění.
„Za mřížemi jsem prožila ty nejhorší léta svého života. Byla to strašná cesta, ale zároveň to člověku pomůže naučit se překonávat obtíže,“ řekla dnes v Praze Naďa Savčenková a zároveň upozornila, že k zajetí a únosům ukrajinských vojáků Rusy na východě země dochází dodnes.
Setkání s ní bylo pro mě zážitkem. Doufala jsem v její propuštění, obávala jsem se o její zdravotní stav. A najednou je tady, živá a zdravá, sice je vidět že má za sebou strádání, ale je plná odhodlání pokračovat v boji za osvobození neprávem vězněných, kteří neměli takové zastání a štěstí jako ona. Podle ní je jich je 44. Proto jsem se jí ptala, jak můžeme pomoci. Její názor je, že by se měla vést přesná evidence o válečných zločinech páchaných Ruskem na východě Ukrajiny a tyto zločiny by měly být spravedlivě potrestány.
Uvědomila, že jde vlastně o křehkou ženu, která vyzařuje velkou energií a která je mimořádně statečná a přes hrůznou zkušenost a řadu politických překážek dál pokračuje v boji za svobodu své země, za její demokratický vývoj a osvobození ukrajinských válečných zajatců.
Nadia Savčenková jako pilotka a politička působí také jako příklad úspěšné ženy v převážně mužských profesích. Prosadila se v armádě, nebojí se politiky. Netají tím, že i vyrovnávání šancí je pro ni motivací pro působení v politice.
Na dnešní schůzce v Praze jsem ji předala fotografii poslanců Evropského parlamentu. Chci, aby věděla, že jsme za ní stáli, a i nyní sledujeme její kroky. Bude potřebovat ještě hodně síly a sbírat zkušenosti, aby takovou zodpovědnost unesla.
Po dnešním setkání ví, že má v České republice i Evropském parlamentu přátele.
Galerie:
