Padesát syrských sirotků nehledám. Nemusela jsem.
Pondělí 13. 5. 2019,
Hotspot Moria , Lesbos, duben 2018
A nikdy jsem nehledala. V Sýrii trvá válka už 8 let a zdaleka neskončila. V květnu 2019 Úřad vysokého komisaře registroval 5.626.497 syrských uprchlíků. Podle vyšetřovatelů OSN zahynulo 14.000 Syřanů během mučení v Asadových věznicích, vyšetřovatelé OSN to označují jako proces vyhlazování. V Řecku je teď podle oficiálních údajů více než 3785 nedoprovázených dětí, z toho 340 ze Sýrie.
Chceme se opravdu bavit o tom, že mezi uprchlíky nejsou váleční sirotci ze Sýrie, opuštěné děti, které potřebují pomoc? Po řeckých ulicích se navíc potulují i děti z Afghánistánu nebo Pákistánu, kde situace taky není dobrá.
V Evropském parlamentu a všude tam, kde se řeší migrace na mezinárodní úrovni, je taková debata dost nemístná. I samotný obhájce teze o neexistenci sirotků v Sýrii pan Andrej Babiš to uznal tím, že představil svůj plán na výstavbu domova pro sirotky přímo v Sýrii. Pokud má moje iniciativa alespoň tento výsledek, tak to je samozřejmě skvělé. Řadu věcí to ale neřeší.
Neřeší to vlnu kolektivního sobectví, do kterého strhli Česko někteří naši politici. Jsme vyspělá demokratická společnost a musíme se ohlížet na lidská práva v širším kontextu. Máme v tom tradici a dobré jméno ve světě. Umíme pomáhat a umíme být rovnocenným hráčem na mezinárodním poli. Naše Ministerstvo zahraničí má Program transformační spolupráce, který dlouhodobě podporuje demokracii a transformační procesy na Ukrajině, v Bělorusku, na Kubě a jinde ve světě.
Díky tomuto základu se mi daří v Evropském parlamentu podporovat čínské disidenty, novináře z Krymu nebo turecké novináře.
Kvůli postoji našeho prezidenta k Rusku a zatvrzelému postoji našeho premiéra vůči jakýmkoli uprchlíkům, včetně dětí žijících v Evropě na ulici, se ale naše pověst zbytečně kazí.
Galerie:
