Evropský návod na svobodu médií. Co přinese přelomový zákon přijatý europarlamentem
Středa 11. 10. 2023,
Zákon o svobodě médií (EMFA), který čelil od počátku silnému odporu řady velkých vydavatelů, prošel nakonec europarlamentem v rekordně krátkém čase. Minulý týden pro něj hlasovalo 448 europoslanců, 102 bylo proti a 75 se zdrželo hlasování. Z českých europoslanců zvedla pro zákon ruku polovina z dvaceti přítomných. Přelomová nová pravidla upravující mimo jiné transparentní vlastnictví médií i poskytování státní inzerce by měla nabýt účinnosti nejpozději na jaře 2025.
Návrh zákona představila loni v polovině září za Evropskou komisi Věra Jourová, jejíž tým na jeho přípravě pracoval. „Je to průlom, ještě před rokem a půl to vypadalo, že takový zákon nebude mít šanci na úspěch,“ přiznala Jourová poté, co před pár dny europoslanci zákon odhlasovali. O jeho finální podobě teď bude jednat v takzvaném trialogu Evropský parlament s Komisí a Radou. „Doufám, že se podaří proces dokončit ještě letos,“ věří Jourová.
Zákon nakonec nikdo „nevykostil“
O milníku v legislativě mluvila minulý týden i německá europoslankyně Sabine Verheyen, předsedkyně výboru CULT (Výbor pro kulturu a vzdělávání), v jehož gesci europarlamentní návrh vznikal. Právě jí přitom zástupci novinářských organizací ještě na jaře vytýkali, že chce zákon pod tlakem velkých vydavatelů takříkajíc „vykostit“.
Nepohodlné paragrafy by se tak přesunuly do směrnice, kterou by mohly jednotlivé státy následně kreativně implementovat. K tomu ale nakonec nedošlo. HlídacíPes.org psal průběh vyjednávání podrobněji popisoval zde.
„Vzpomeňme na reklamu Českých drah v Mafře za vlády Andreje Babiše, která byla v naprosto neproporčním objemu zadána netransparentním způsobem bez výběrového řízení. Toto by nyní bylo brzy viditelné a nebylo by to možné“
„Média nejsou jen byznys jako každý jiný. Vedle svého ekonomického rozměru přispívají ke vzdělávání, kulturnímu rozvoji a inkluzivitě společnosti a chrání základní práva, jako je svoboda projevu a přístup k informacím. Tímto návrhem zákona dosahujeme důležitého legislativního milníku, který má zajistit rozmanitost a svobodu našeho mediálního prostředí a novinářů a chránit naši demokracii,“ prohlásila Verheyen poté, co návrh prošel parlamentem dokonce ve zpřísněné podobě oproti původnímu textu Komise.
Počáteční pochybnosti v europarlamentu, zda vůbec bude možné, aby takový zákon vzniknul, připustila i česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je zástupkyní předsedkyně výboru CULT. „Návrh Komise byl ale podle mého názoru velmi dobrý. Uchopila dobře i téma budování jednotného vnitřního trhu pro média. Pravidla pro podnikání v oblasti médií jsou v současné době v jednotlivých zemích velmi rozdílná a postupné přibližování legislativy je důležité pro fungování tohoto trhu,“ uvedla Šojdrová.
Hlavním motivem zákonodárců byla podle ní ochrana svobody, nezávislosti a plurality médií. „Já vidím osobně největší záruku v požadavku na transparentnost. To je zásadní především pro občany, kteří nyní budou mít k dispozici důležité informace, na základě kterých si mohou udělat svůj názor.“
Informace o majitelích médií mají být k dispozici v nové celoevropské databázi vlastnictví médií. Ta má obsahovat nejen údaje o koncovém majiteli, ale i o jeho dalších oblastech podnikání.
„Kdybychom to převedli do konkrétní roviny, bude například snadné odhalit zneužívání média, pokud jeho majitel bude zároveň vlastníkem uhelných dolů a v jeho novinách budou vycházet články o tom, jak je zbytečný boj s klimatickou změnou,“ říká europoslanec za Piráty Marcel Kolaja. Ten se zákonem zabýval jakožto stínový zpravodaj ve Výboru IMCO (Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele), jehož je členem.
Kolaja prosadil do zákona například návrh na zákaz vlastnění médií vysoce postavenými politiky. Vztahovat se má na premiéry, prezidenty, ministry a eurokomisaře.
Špehování ve jménu národní bezpečnosti
Bouřlivé diskuze se v posledních měsících odehrávaly kolem tématu používání špionážního softwaru na sledování novinářů. Toto téma zůstane zřejmě jedním ze dvou nejvíce diskutovaných bodů i v rámci zmíněných nadcházejících trialogů.
V návrhu zákona EMFA špehování novinářů řeší článek 4. „Já bych byl pro úplný zákaz, je to obrovský zásah do života, větší než domovní prohlídka. Jsem rád, že jsme do zákona dostali alespoň zpřísnění ve formě podmínky, že nasazení špionážního softwaru bude možné jen na základě soudního příkazu. Bohužel národní vlády to vidí trochu jinak, chtěly by širší možnosti využití v zájmu národní bezpečnosti,“ dodává Kolaja.
Pro úplný zákaz není podle eurokomisařky Věry Jourové ani Evropská komise. „Já budu samozřejmě hájit návrh Komise, který považuji za přiměřený. Parlament chce takřka absolutní zákaz možnosti využívání odposlouchávání nebo odhalení novinářských zdrojů. My jsme v Komisi přesvědčeni, že jsou situace, kdy by to mohlo být potřeba kvůli národní bezpečnosti, například v případě teroristického činu nebo jiných závažných trestných činů a jejich vyšetřování,“ uvedla Jourová.
Proti zneužití pojmu národní bezpečnosti státními orgány k tlaku na novináře protestovala evropská novinářská obec naposledy před třemi týdny poté, co byla zatčena a vyslýchána francouzská novinářka Ariane Lavrilleux. HlídacíPes.org o případu informoval zde. 80 novinářských organizací poté zaslalo otevřený dopis europoslancům, ve kterém je vyzvalo, aby v rámci Zákona o svobodě médií zcela odmítli možnost použití nátlaku a špionážního softwaru proti novinářům.
„Nikdo nesmí být arbitrem pravdy“
Dalším bodem, který bude zřejmě předmětem větší diskuze během trialogů, je článek 17 upravující povinnosti velkých platforem vůči vydavatelům médií. Pokud platforma smaže jejich obsah, který bude považovat za škodlivý, musí podat vysvětlení do 24 hodin.
„Myslím si, že toto budeme kalibrovat asi delší dobu. Nikdo nesmí být arbitrem pravdy v Evropě, ale zároveň nechceme, aby například Facebook mazal příspěvky profesionálních novinářů,“ vysvětlila Věra Jourová.
Zákon o svobodě médií v tomto bodě navazuje na Akt o digitálních službách (DSA), který byl schválen loni v listopadu a jeho velká část vstoupila v účinnost na konci srpna.
„Pravidla hry v digitálním prostředí jsme změnili už Aktem o digitálních službách, kterým jsme nařídili velkým technologickým platformám jako Google či Meta, aby převzaly odpovědnost za obsah, který je zveřejněn na jejich platformách. V Zákoně o svobodě médií převážil postoj, že platformy nemohou přistupovat k médiím jako k běžným uživatelům. Poslední slovo ve sporných případech bude mít ale národní regulátor,“ upřesňuje Dita Charanzová, místopředsedkyně europarlamentu, která pro zákon EMFA hlasovala jako jediná z europoslanců za ANO.
Právo na pluralitu a nezávislost
Emoce budil během přípravy zákona také vznik nového Sboru pro mediální služby, který má být především novým poradním orgánem Komise. Bude složen z osob nominovaných národními regulátory, v případě České republiky by tohoto člena oficiálně navrhovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která je jediným členem současné Evropské skupiny regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). Právě tuto platformu má nový Sbor nahradit.
Sbor bude vydávat každé čtyři roky zprávu o stavu svobody médií ve všech členských zemích EU. Bude také zpracovávat stanoviska k podnětům či v případě podezření, že v některé ze zemí je svoboda médií ohrožena.
„Soukromým vydavatelům online médií se ale nelíbí odstavec, který říká, že veřejnoprávní média musí mít dostatek financí, který jim umožní i rozvoj ‚nových obsahových a mediálních forem'“
Evropský parlament čelil během přípravy návrhu zákona výzvám novinářů i vydavatelů a jejich obavám z přílišného napojení Sboru na Evropskou komisi. Europoslanci proto navrhli, aby měl Sbor samostatnou právní subjektivitu. Pokud úprava projde, bude tedy Sbor formálně spíše novou nezávislou agenturou.
Díky úpravám v europarlamentu se ke slovu dostanou kromě regulátorů i zástupci tisku a online médií. Na základě pozměňovacího návrhu, který původně předložilo několik liberálních europoslanců, například Morten Løkkegaard z Dánska či Irena Joveva ze Slovinska, bude muset Sbor při tvorbě stanoviska přihlédnout i k pozici expertní skupiny.
Ta bude složena právě z mediálních odborníků mimo audiovizuální sektor, nominovaných vydavatelskými organizacemi, samoregulačními orgány či organizacemi působícími v oblasti svobody médií. Podrobnosti o složení expertní skupiny budou stanoveny v jednacím řádu Sboru.
Expertní skupina bude moci na žádost Sboru, Komise nebo Evropského parlamentu, ale i z vlastního podnětu vypracovat doporučení týkající se uplatňování článku 3. Ten nově stanoví právo občanů členských států EU na „přístup k pluralitě mediálních služeb vytvářených redakčně nezávislými poskytovateli mediálních služeb bez jakéhokoli zásahu státu tak, aby byla zajištěna svobodná a demokratická diskuse“.
Členské státy mají podle tohoto článku povinnost „vytvořit nezbytné rámcové podmínky pro zaručení těchto práv a pro ochranu, zachování a podporu plurality médií“.
Vydavatelé: 15 procent je moc
Europarlamentem prošel také pozměňovací návrh upravující to, jaké územní celky a municipality budou muset transparentně vykazovat, komu zadaly zakázku na inzerci. Přijatá verze ruší původně navrženou hranici milionu obyvatel, povinnost by se tedy měla týkat i menších měst.
„Vzpomeňme na reklamu Českých drah v Mafře za vlády Andreje Babiše, která byla v naprosto neproporčním objemu zadána netransparentním způsobem bez výběrového řízení. Toto by nyní bylo brzy viditelné a nebylo by to možné,“ připomíná Marcel Kolaja.
Evropský parlament se snažil takovým případům zabránit ještě dalším opatřením. Jeden vydavatel nebo provozovatel platformy nebude moci získat více než 15 procent z celkových prostředků, které má územní celek, město, kraj, či státní firma k dispozici na reklamu. „Tato pravidla jsme vztáhli i na unijní orgány, které v návrhu Komise původně nebyly,“ podotýká Michaela Šojdrová.
Vydavatelské organizace nicméně hranici 15 procent zpochybňují s tím, že pokud se bude pravidlo vztahovat i na regiony či okresy, mělo by být maximální možné procento ještě nižší.
Transparentnost příjmů ze státních zdrojů budou muset vykazovat i samotní vydavatelé a provozovatelé velkých platforem a vyhledavačů, a to i pokud budou takové příjmy pocházet ze zemí mimo EU. Evropští zákonodárci tím chtějí zamezit zneužívání evropských médií k propagaci zájmů jakéhokoliv státu.
Veřejnoprávní média jako nefér konkurence?
Zákon také ukládá členským státům povinnost zajistit dlouhodobé financování veřejnoprávních médií a zároveň jejich nezávislé fungování. Podle Michaely Šojdrové v tomto bodě Evropský parlament žádné výrazné změny zákona nedělal.
Soukromým vydavatelům online médií se ale nelíbí odstavec, který říká, že veřejnoprávní média musí mít dostatek financí, který jim umožní i rozvoj „nových obsahových a mediálních forem“. Vnímají to jako neférovou konkurenci v oblasti, v níž se soukromí vydavatelé musí dokázat uživit bez příspěvku, který získávají veřejnoprávní média prostřednictvím koncesionářských poplatků.
Z českých europoslanců zvedli ruku pro zákon Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Michaela Šojdrová, Tomáš Zdechovský, všichni tři pirátští europoslanci (Marcel Kolaja, Mikuláš Peksa a Markéta Gregorová) a také Radka Maxová (bývalá za ANO) a Dita Charanzová jako jediná ze současných europoslanců za ANO. Proti byli Jan Zahradil, Hynek Blaško a Ivan David. Zdrželi se Martin Hlaváček, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík, Evžen Tošenovský, Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová a Kateřina Konečná. Martina Dlabajová (ANO) na zasedání nebyla.
Zákon vstoupí v platnost dvacátý den po zveřejnění ve věstníku. Termín pro účinnost zákona bude předmětem diskuze v rámci trialogu. Komise navrhla účinnost za šest měsíců, s čímž souhlasí i Evropský parlament. Rada ale chce osmnáct měsíců.
Podle Marcela Kolaji je pravděpodobné, že nakonec projde kompromis v podobě jednoho roku. Pokud se tedy jednání budou odvíjet podle předpokladu, zákon nabyde účinnosti nejpozději na jaře 2025. Protože se jedná o nařízení a ne směrnici, předpis bude platný ve své finální podobě pro všechny státy a jednotlivé členské země EU ho nebudou individuálně implementovat do svých zákoníků.
Text byl původně publikován na webu HlidaciPes.org.
