„Koronavirový semafor“ by měl být stejný v celé EU
Úterý 22. 9. 2020, Michaela Šojdrová
Prázdninové uvolnění přísných opatření na ochranu proti COVID-19 nám určitě pomohlo načerpat síly. Pandemie bohužel neskončila a my se musíme naučit žít, pracovat, vyučovat v nových podmínkách, které jsou především ve znamení přísnější hygieny, přijetí zodpovědnosti za své zdraví a solidarity. Život v omezeném režimu bude snadnější, když budeme vědět, jaká pravidla máme vlastně dodržovat.
Lidé se mě často ptají - kdy to skončí? Jak dlouho to bude trvat? To jsou otázky, na které nemám sice zcela jasnou odpověď, ale dokážu vysvětlit, jaká opatření připravují instituce EU (nebo taky Brusel, jak se lidově říká) a jak by měly v období pokračující pandemie spolupracovat členské státy.
EU se připravuje na další období života v pandemii. Odborné studie i historická zkušenost přináší různé odhady. Ten poslední, který mám k dispozici od odborných institucí předpokládá, že pandemii budeme čelit ještě dalších 6-8 měsíců. Letní rozvolňování ukázalo na nedostatek koordinace mezi členskými státy při poskytování cestovních doporučení a hodnocení zdravotních rizik v jiných zemích. Europoslanci, Komise i členské státy se výjimečně shodují na tom, že musíme sladit přístup.
Koronavirový semafor musí být stejný ve všech zemích EU. Česká republika nemůže někde svítit oranžově a jinde červeně. Jak to, že nás jinak vnímá Maďarsko a jinak Rakousko? Zároveň regiony s nízkým rizikem by neměly zbytečně podléhat přís-ným opatřením a uzavírat hranice.
Nekoordinovaná opatření volného pohybu v rámci EU mají negativní vliv na vnitřní trh. Je pro mne také nepochopitelné, že v každé zemi je jiná délka karantény. To je věc od-borná a politici by měli respektovat odborný názor lékařů. Občané od nás očekávají, že na úrovni EU se členské státy shodnou na délce karan-tény, podmínkách pro potřebu negativ-ního testu při příjezdu do dané země i kritériích pro semafor.
EU z rozpočtu uvolnila nemalé pro-středky na boj s koronavirem a necha-la volné ruce členským státům na je-jich distribuci. V naší zemi se často zapomíná, že my, Česká republika jsme EU. Více než jindy je důležité, aby česká vláda využila tyto prostředky poctivě, co nejrychleji a bez zbytečné adminis-trativní zátěže, aby na ně mohli dosáh-nout nejen velcí a silní hráči, ale i malí a střední podnikatelé, zemědělci nebo pracovníci v kultuře i umělci. Stále platí, že „Společně to zvládneme“.
