CZEXIT? ANEB PROČ NEVYSTUPOVAT Z EU
Pondělí 24. 7. 2017, Jan Belardi
S blížícími se volbami budeme stále častěji od některých osobností či politických stran slýchávat názor, že Evropská unie může za vše, co se v České republice, potažmo v celé Evropě, nepovedlo a nepovede. Jistě se opět objeví myšlenka, že by měla naše země Evropskou unii opustit, tzv. Czexit (z anglického Czech a exit). Co si ale o těchto odvážných a pro mnoho lidí líbivých frázích myslet? Klíčem je zejména přísun objektivních a pravdivých informací a utváření svého vlastního kritického názoru. V dnešní době internetu a sociálních sítí je však bohužel velmi jednoduché šířit lživé informace (tzv. fake news) a manipulovat velkým počtem občanů. Znají lidé, kteří propagují rozbití EU důvod, proč vůbec proces evropské integrace započal?
EU nevznikla, aby nám, jak si někteří možná myslí, začala zasahovat do života. Samotná Evropská unie byla založena až roku 1993, ale předcházel jí vznik několika evropských integračních uskupení. Myšlenek na spolupráci evropských národů bylo v historii mnoho. Ať už to byl v 15. století český král Jiří z Poděbrad, který si přál, aby se křesťanské národy Evropy sjednotily do unie proti Turkům, nebo rakouský šlechtic s československým občanstvím, hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, který po 1. světové válce apeloval, aby znesvářené státy Evropy začaly spolupracovat a vytvořily tzv. Panevropskou unii. Tyto myšlenky však začaly být naplňovány až po 2. světové válce.
Evropské národy si uvědomovaly, že cestou budoucnosti není konflikt, ale spolupráce. Bylo nutno zabránit opakování hrůz obou světových válek. Roku 1952 vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), které založilo 6 států (Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Francie a Itálie), které se tak staly jádrem budoucí evropské integrace. Ač pro mnohé může znít název Evropské společenství uhlí a oceli zvláštně, odrážel zcela přesně cíl této organizace – kontrolovat, zda jsou ocel a uhlí, jakožto klíčové suroviny pro zbrojení a přípravu války, využívány pro mírové účely. Spolupráce mezi těmito státy se prohlubovala a začala se dotýkat také otázek hospodářských vztahů či využití jaderné energie. Proces evropské integrace začal nabírat na rychlosti a postupně se přidávaly nové členské státy.
Od doby, kdy vstoupila v platnost zakládající smlouva Evropského společenství uhlí a oceli, tedy prapředchůdce dnešní Evropské unie, uplyne 25. července přesně 65 let. I přesto, že ESUO formálně zaniklo v roce 2002 (smlouva měla platnost 50 let), nezanikla hluboká myšlenka, která u zrodu této organizace stála. Myšlenka zachovat mír v Evropě a pěstovat spolupráci evropských národů.
Někteří mohou namítat, že válka například mezi Francií a Německem dnes již nehrozí. Jistě, ale kdo před deseti lety předpokládal, že bude probíhat válka v těsném sousedství unie na východní Ukrajině? Zapojení Ruska do této války souvisí se zájmem Ruska destabilizovat a oslabit EU, aby získalo větší vliv v Evropě. Jiným důkazem toho, že Ruská federace aktivně usiluje o svůj vliv je její snaha vybudovat jakousi protiváhu EU v podobě Euroasijské hospodářské unie.
Hrozby tedy existují jak uvnitř, tak vně Evropské unie. Je potřeba si uvědomit, že státy Evropské unie zažívají jedno z nejdelších období míru ve své historii právě proto, že se rozhodly vydat se společnou cestou. V současnosti spolupracuje na tomto unikátním evropském projektu 28 států. Brzy jich bude bez Velké Británie bohužel jen 27. Přiznejme si, že se Evropské unii nepodařila spousta věcí, ať se jedná o denně diskutované nezvládnutí migrační vlny či nedostatečná ochrana vnější hranice. Je ale řešením vystoupení z EU? Konstruktivní kritika a snaha reformovat Evropskou unii k lepšímu je přeci rozumnější, než tento projekt zatratit a stát opodál. Koneckonců je to právě Česká republika, která leží v samém srdci Evropy.
Jan Belardi je studentem VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra národohospodářská. V současné době je na stáži v pražské kanceláři europoslankyně Michaely Šojdrové.
